A takovou dotaci by chtěl i generální ředitel pošty Martin Elkán. Přestože i letos firma skončí v plusu (asi 200 milionů korun), bez státní dotace to prý dlouhodobě nejde. Nevěřme mu. Česká pošta ukázala, že dokáže svoji ztrátovou pobočkovou síť dotovat z výdělečných komerčních aktivit. A kdyby nakonec pošta doopravdy končila dlouhodobě v červených číslech, pak je pořád lepší podporovat její komerční aktivity než přímo posílat dotace.

Kdo si myslí, že je Česká pošta na tom špatně, ať se podívá třeba na britskou Royal Mail. Tu liberalizace trhu a dluhy dohnaly až k tomu, že ji stát většinově prodal na burze a od minulého roku v ní drží jen 30 procent. Tak špatně na tom s Českou poštou zatím naštěstí nejsme. Proč ale pro jistotu neposlat nějaký ten milion do firmy, když je přece jasné, že některé pobočky na vsi se nemohou uživit?

Hlavní důvod je ekonomický, ale začněme několika technickými "drobnostmi". Tou první drobností je Brusel. Kdyby stát poštu začal dotovat, musel by si od Evropské komise nechat schvalovat, že nejde o nedovolenou státní pomoc. Od roku 2012 existuje plně liberalizovaný poštovní trh a teoreticky by v něm nemělo být pro státní dotace místo.

Jenže v reálu je to složitější. Tento rok si například oddychla Francie, že podle Bruselu může svoji La Poste každý rok zásobit erárními 170 miliony eur, aby pošta udržela svoji pobočkovou síť. A předtím se hodně zapotila třeba Itálie, která musela složitě řešit dotace Poste Italiane. Nic takového Česká pošta zatím nemusí podstupovat.

Nemalou potíží je i výše dotace. Česká pošta vypočítala náklady na univerzální poštovní službu na 1,8 miliardy korun. Jenže jakou částkou má reálně přispět stát? Když si Poste Italiane tento rok zpětně nárokovala u státu 704 milionů eur, státní regulátor jí přiznal jen 327 milionů. Jaká je férová částka, když cifru neurčuje nabídka a poptávka na trhu, ale jen klubko státních ekonomů? Ani tento problém zatím Česká pošta nemusí řešit.

A nyní konečně ten hlavní argument - ekonomický. Poště se sice dramaticky snižuje příjem z doručování poštovních zásilek, firma má obrovskou sekyru z provozování poboček na vsích, celkově je ale podnik stále v plusu. Jakmile by se mohl položit do polštáře erárních dotací, ztratil by motivaci budovat svoji komerční větev. Jistě, někdy je už problém dostat se k přepážce přes hradbu stojánků s doplňkovými službami, ale pošta se nyní alespoň snaží.

Pošta by také neměla získat dotaci, dokud se nerozsekne zásadní otázka poskytovatele finančních služeb na pobočkách od roku 2018. Možná opět vyhraje ČSOB, ale možná někdo jiný. A možná se pošta odvážně rozhodne pro svoji banku. Stejně tak nelze vyčíslit dotaci, dokud není jasné, jak hustá pobočková síť nakonec zůstane a jak úspěšně se rozjede franšízování menších pošt.

Při pohledu na podnik v černých číslech není žádným chorobným optimismem doufat, že by Česká pošta mohla najít takový model existence, který by nemusel stát erár ani korunu dotací. A pokud by přece jen pošta potřebovala někdy "píchnout", pak by se tak mělo dít přes státní využívání poštovních IT služeb či třeba úložek úřadů u poštovní banky. Na přímé dotace by ale nemělo dojít nikdy. Tedy pokud stát opravdu netouží po tahanicích s Bruselem, věčně nespokojenou poštou s výškou dotace a náhlým úpadkem jejího entuziasmu opatřit si potřebné finance komerčními aktivitami.

David Klimeš
komentátor Hospodářských novin

Související