Miloš Zeman o polistopadové transformaci nerozhodoval, na rozdíl od jiných ho totiž pád komunismu nezastihl v Prognostickém ústavu ČSAV, líhni pozdějších ekonomických ministrů.

Jako poslanec Občanského fóra a později ČSSD se neúspěšně postavil proti kupónové privatizaci a prosazoval místo ní prodej akcií podniků do rukou jejich zaměstnanců. Dnes lituje ale hlavně toho, že se rychleji nepřistoupilo k privatizaci bank, prodeji klíčových českých firem do rukou strategických investorů a také k rozvíjení slušovického modelu podnikání.

Poslechněte si, jak na ekonomické změny po sametové revoluci prezident vzpomíná:

Prezident Zeman komentuje ekonomické změny po sametové revoluci
Zeman Listopad

Proč vlastně při transformaci české ekonomiky vyhrál Václav Klaus? Měl snad zdatnější spojence?

Nepochybně ano. Byl od počátku ministr financí a já řadový poslanec a od roku 1993 vůdce tehdy sedmiprocentní opozice. Abych se jen nevymlouval, uvedu i jiný argument. Když se za 1035 korun kupovaly kupónové knížky, tak lidé žili v iluzích o jiných podnicích. O svém vlastním měli docela přesné informace a i když si mohli koupit jeho akcie, málokdy tak učinili. Jako insideři ho dobře znali a byli pesimističtí, protože viděli, že je například technologicky zaostalý. Ale o tom, jak si povedou cizí podniky, o nichž prakticky nevěděli nic, iluze měli.

Znal jste vlastně Václava Klause už před revolucí?

Potkávali jsme se na nejrůznějších seminářích plus minus od roku 1968. I když jsme patřili každý trochu jinam, ty semináře se do značné míry protínaly.

Dodnes se vedou diskuse, zda po pádu komunismu bylo možné - v ekonomice - navázat na rok 1968.

Samozřejmě to možné bylo. Ota Šik kdysi proti odporu komunistické hierarchie prosazoval takzvané rady pracujících. Na druhé straně tento jugoslávský model podnikové samosprávy obsahoval i některé dubiózní rysy, a z tohoto důvodů to asi dlouhodobě efektivní řešení nebylo. To, co bych jako dlouhodobě efektivní viděl, bylo převzít slušovický model, protože šlo o velice úspěšný podnik. Ale nešťastný výrok Václav Havla o temných slušovických žilkách ho pohřbil. Naprosto zbytečně.

Jaký postup při transformaci české ekonomiky byste volil?

Kombinoval bych nejen zaměstanecké akcie, ale i jiné metody. Na rozdíl od Tomáše Ježka, který pořád mluvil o rodinném stříbře, bych se nebál vyššího podílu zahraničních investic. Ten za mé vlády skokově vzrostl. Pak tu byl fenomén, kterému se oprávněně, i když s ním přišla ODA, říkalo bankovní socialismus. Podniky byly vlastněny fondy, ty patřily bankám a banky vlastnil stát. Kruh se uzavřel a dal se rozetnout jen privatizací bankovního sektoru, což se trochu komicky a paradoxně stalo za mé levicové vlády.

Takže privatizace bank přišla pozdě?

Samozřejmě. V úvěrovém portfoliu velké bankovní čtyřky nakonec bylo kolem 30 procent klasifikovaných, tedy nesplatitelných úvěrů, zatímco v sousedním Rakousku to bylo jedno až dvě procenta. A byl tu i největší průšvih, Nomura a IPB, dílo Ivana Pilipa. V každém případě vždycky záviselo na výběru strategického partnera. Ale strategický investor je ten, kdo má podnik zájem dlouhodobě rozvíjet, a nikoliv ten, kdo ho chce za pár let jen výhodně přeprodat někomu jinému.


obalka Ekonom 2014 46- Jak se prezidentovi líbí vládní rozpočet?

- Co se podle něj skrývá za sporem o služební zákon?

- A nebojí se, že na utužujících se vztazích s Čínou vydělá především druhá strana?

Odpovědi najdete v novém čísle týdeníku Ekonom. Objednat si jej můžete i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání i na iPadu iPhonu, tabletu Samsung a dalších zařízeních se systémem Android.