Prezident Miloš Zeman rád provokuje. Dělá to po celý život a začal s tím už před více než půl stoletím za hlubokého komunismu - například na střední škole svým nadšením pro odkaz Tomáše Masaryka. Teď si zase vypomáhá vulgárními slovy, ačkoliv jejich razance je přece jen relativní a dost se zveličuje.

Zajímavé může být srovnání se vzorem všech českých prezidentů, zmíněným Tomášem Masarykem. Ten by se k něčemu takovému nesnížil. Jednak byl skutečným symbolem a, až na výjimky, ho tak lidé brali. Navíc nebyl žádný rétor a jeho projevy, filozofické a tezovité, by dnes nezaujaly. Svých komunikačních limitů si byl vědom a ve chvíli, kdy chtěl něco zásadního sdělit, povolal k sobě vybrané novináře, například Karla Čapka, nebo pod pseudonymem napsal do spřízněných novin článek.

Takovou možnost Zeman nemá, a postupuje proto s maximální tvrdostí a možná neomaleně a brutálně. Podezírat ho, že za prostořekostí už nic dalšího není, by však bylo přílišným zjednodušením.

Pečlivě totiž pracuje na své popularitě, a ta v posledních měsících roste. Spíše se tedy zdá, že se po jistém odpočinku všemi možnými způsoby - a jeho hlasité vulgarity jsou hlavně skrytým útokem na ideje blízké TOP 09 a jejich přívrženců, což mnozí mohou ocenit - připravuje, aby opět mohl výrazněji ovlivnit základní siločáry české politiky.

Prezident se nyní pouští do věcí, které mnohým připomínají rouhačství vůči zatím posvátnému Západu. Zatímco v minulosti mluvil hlavně o eurofederalismu, teď - podobně jako jeho předchůdce Václav Klaus - naznačuje, že bychom se měli bez předsudků podívat na země, které dlouho stály na okraji zájmu. A nejen podívat, ale hlavně nalézt způsob, jak se jim přiblížit a nějakým způsobem profitovat z jejich vzestupu.

Není divu. Nejlepší dny má euroamerický svět možná za sebou a centrum světové ekonomiky, ať zůstane globální nebo ne, se přesouvá na východ, respektive do dalších rychle rostoucích zemí od Ruska po Brazílii. Samotná Čína se stává největším trhem (jako někdy před 120 lety USA), a tak se nelze tvářit, že se nic neděje.

V druhé půli Zemanova prezidenství se dá čekat i razantnější vstup do domácí politiky; ať již půjde o názory na dostavbu Temelína, nízkou úroveň investic, státní zájem na hledání podnikatelů Baťovského typu či jeho výtku, že se zbytečně plýtvá na sociálních výdajích, což vede k zadlužování státu.

Řada těchto námětů se nemusí líbit: představy o zahraniční politice či kultuře například "pražské kavárně", o domácí politice zase levici, z níž vyšel.

Jen škoda, že Zeman neponechal stranou Pussy Riot. Jde o punkerky, které by mu měly být blízké alespoň obdivem ke skandinávskému socialismu. A pro něž je provokace - podobně jako pro něj - způsobem života.

Související