Byznysmeni obdivují Andreje Babiše za to, že opustil své jisté místo v čele Agrofertu a vrhl se do nejistého světa politiky. Mají totiž dojem, že profesionální politici selhali, a tak drží Babišovi palce, aby udělal ve veřejné sféře pořádek.

Ale o nekritický obdiv se nejedná. Současně lze zaslechnout ostrou kritiku mizerných výkonů některých ministrů z ANO 2011, jmenovitě ministra dopravy Antonína Prachaře (minul se "povoláním") a šéfa resortu životního prostředí Richarda Brabce (příliš prý podléhá ekologické lobby).

Terčem silné kritiky je také netransparentní způsob, jakým se v Česku tvoří nové zákony. Nejde jen o pověstnou kreativitu poslanců, problémy vznikají od samého počátku. Zákony jsou zbytečně složité a vycházejí vstříc některým zájmovým skupinám.

Úředníci se prý často vymlouvají na tlak Evropské komise, přitom do zákonů nacpou nesmysly, které po nás EU vůbec nepožaduje. Byznysmeni radí okopírovat postup Němců a Rakušanů, kteří se umějí s požadavky Bruselu elegantně vypořádat.

Mezi lidmi z velkého byznysu zároveň převažuje deziluze z pravicových vlád let 2006 až 2013. Konkrétně jim vadí třeba to, že na penězovody z veřejných rozpočtů a státních firem se "přisáli jedinci typu Ivo Rittiga, Romana Janouška, Martina Romana a Aleše Řebíčka".

Lidé, kteří si své bohatství museli tvrdě odpracovat, si zkrátka drží odstup od těch, jejichž zbohatnutí nebylo zrovna křišťálově čisté.