Bývá obvyklé a zároveň praktické, že si strany ve smlouvě stanoví, jakým způsobem, na jakou adresu a k rukám jaké osoby má být komunikace související se smlouvou doručována. V některých případech je také dohodnuta fikce doručení, tedy doba, po jejímž uplynutí se má zpráva za doručenou.

Původní občanský zákoník neobsahoval žádné ustanovení týkající se fikce doručení, které by se uplatnilo v soukromoprávních vztazích. V praxi tak nejenže vznikaly problémy související s neurčitostí okamžiku doručení zprávy, ale vedly se dokonce diskuse na téma, zda lze vůbec fikci doručení v těchto případech připustit.

Nová právní úprava proto přichází s domněnkou doby dojití (3D), která se uplatní v případech, kdy ve smlouvě nejsou pravidla pro vzájemnou komunikaci určena. Jako v řadě ostatních případů je tedy primární dohoda stran a až pak nastupuje zákonem stanovený režim. Podle zákona se má zásilka odeslaná prostřednictvím poštovních služeb za doručenou třetí pracovní den po jejím odeslání. V případě korespondence do zahraničí je doba prodloužena na 15 pracovních dnů.

Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. vyvratitelnou domněnku, může ji příjemce vyvrátit tím, že prokáže, že mu zásilka byla doručena v jiném termínu. Fikce doručení se tedy neuplatní, což může mít za následek například to, že nedojde ke zmeškání lhůty vázané na doručení zásilky. Právě pro běh a trvání dob a lhůt může být tato novinka důležitým pravidlem.

Iva Baranová
advokátka KPMG Legal

Archiv sloupků: Ekonom.cz/rekodifikace

Související