Když jsem před 25 lety prováděl svoji první ranní vizitu, octl jsem se na 14lůžkovém pokoji plném vážně nemocných pacientů. Jedna žena zemřela dokonce v průběhu mé vizity. Šance, že bych ji v tehdejších podmínkách standardního oddělení, byť na špičkové klinice v centru Prahy, mohl zresuscitovat, se prakticky rovnala nule. Také se mi to nepodařilo.

Dnes pokládám každý večer na noční stolek mobilní telefon a ve dnech, kdy držím příslužbu, mi může kdykoli zazvonit a já a dva další zdravotníci se rozjedeme zachraňovat pacienta s infarktem myokardu, protože okamžitá léčba je bojem o jeho přežití a infarkt je nejčastější příčinou úmrtí nejen u nás, ale na celém světě. Po celé republice existuje taková síť kardiologických pracovišť a každý může být takto léčen. Kdykoli. A to není zdaleka běžné ani v mnohem bohatších zemích, než je Česká republika.