U piva je to jasné – máme ho rádi. Každý má oblíbenou značku nebo podnik, kde mu nejvíce chutná. Nebo situaci, kdy ho pije, třeba jedno po práci.

U benzinu sice není vazba tak osobní, ale existuje. Koneckonců, auto stálo dost peněz, je vlastně jakýmsi členem rodiny, a záleží nám na tom, čím a za kolik ho krmíme. Takže se nelze divit, že i kolem benzinu či nafty panuje jistá magie hraničící s okultismem.

Někdo má oblíbenou síť pump, jiný tráví čas hledáním té nejlevnější. Mnozí umanutě a neustále kontrolují průměrnou spotřebu. Někdo bere vždy plnou, jiný hypnotizuje čísla ubíhající na stojanu a trefuje celou cifru. Raději pár desetníků přes než pod. Ale zase ne padesátník, to už by byla koruna navíc.

Cena obou látek je politikum. Komunisté si ve své plánované ekonomice dávali setsakra pozor, aby pivo nepodražilo příliš. Nakonec jim to stejně nepomohlo, ale i teď je každá zpráva o zdražení velmi citlivá.

Na rozdíl od benzinu se však u piva vytvořila široká cenová škála, dá se koupit lahev za čtyři koruny i půllitr za padesát. Za litr benzinu méně než pětatřicet nezaplatíte. Většinu z této částky tvoří daně. A když se teď přidávají potíže s ropnými producenty, jako jsou Rusko či Irák, a dolar má nakročeno k dalšímu posilování, můžeme se u benzinu dočkat nemilého překvapení. Analýzu čtěte uvnitř aktuálního vydání.

Hezké čtení

Dalibor Martínek, šéfredaktor

 

obalka Ekonom 2014 40