Na 12 polistopadových českých vlád jich bylo zatím třeba osmnáct. Za stejnou dobu se na obraně vystřídalo 16 šéfů, na financích dvanáct. Na zahraničí dokonce jen 10, s Cyrilem Svobodou si vystačil Špidla, Gross i Paroubek. Svatopluk Němeček, současný ministr zdravotnictví, zatím drží. Jeho pád by v tomto statistickém světle nebyl nijak překvapivý. Zvláště když mu od počátku šlape na paty Andrej Babiš, který v sobě objevil dosud netušený zápal pro tento obor.

A teď zásadní otázka: proč je post ministra zdravotnictví tak vratký? Odpověď nelze hledat jinde než v penězích. Na zdravotnictví míří 300 miliard korun ročně. Ještě v roce 2000 to byla polovina. A přestože platíme čím dál víc, pořád je peněz jakoby málo, zdravotnictví má punc špatně fungujícího systému. Několik ministrů si v minulosti vylámalo zuby na platech doktorů – přidávali málo –, jiní pohořeli na „reformách“. Přes všechny tyto snahy dál lijeme peníze do bezedné nádoby.

Co s tím? Reformy nechá týdeník Ekonom pro tentokrát stranou – snad nepůjde jen o avizované další zvedání platů lékařů. Než si však někdo troufne na smysluplné změny – a „nezmastí“ je jako Julínek –, dovolíme si poukázat na jednu z děr, kterými mizejí podle některých odhadů až desítky miliard korun ročně. Zakázky a investice nemocnic. Není to žádné novum, v této souvislosti nabyl značné proslulosti třeba kufr pana Dbalého z Nemocnice Na Homolce. V týdeníku Ekonom ukazujeme, jaké další triky používají dodavatelé, šéfové nemocnic i doktoři.

 

Hezké čtení

Dalibor Martínek, šéfredaktor

 

2obalka Ekonom 2014 39