Na přelomu 19. a 20. století vyráběly automobily tři skotské firmy: Argyll, Arrol-Johnston a Albion. Výroba vozů Argyll započala v roce 1899 a skončila v důsledku velké hospodářské krize v roce 1932. Na krátkou dobu byla značka resuscitována v 70. letech, kdy ji nesly luxusní sportovní automobily. Společnost Arrol-Johnston nabízela osobní vozy od roku 1896 a v roce 1931 zanikla. Osobní auta Albion byla ve výrobě v letech 1899 až 1915; pak se firma zaměřila na užitková.

Tím ovšem skotské automobilové dějiny nekončí. V 50. letech zanikaly na západním pobřeží loděnice a britská vláda rozhodla, že podpoří výstavbu velké automobilky, v níž by dělníci našli novou práci. Výzvy se chopila firma Hillman ze skupiny Rootes. Její představitel Sir William Rootes se těsně po druhé světové válce, když Britové mohli převzít výrobu volkswagenů, fatálně zmýlil a odmítl linky v Německu s tím, že VW Brouk je nepoužitelné auto. Snad i proto se skupina rozhodla, že její ve Skotsku vyráběná novinka bude mít rovněž motor vzadu. Tak se zrodil elegantní malý Hillman Imp.

Někdejší loďaři však měli s prací u montážní linky potíže a vozy byly nespolehlivé. Do Československa se nikdy nedovážely, přesto jim zdejší tisk věnoval značnou pozornost. Britští inženýři totiž řešili ve stejné době stejné zadání, aby zkonstruovali zcela nový lidový automobil, a vyřešili je obdobně jako u nás.

Nové továrny v Lindwoodě u Glasgowa a v Mladé Boleslavi navíc vyrůstaly současně. Ta skotská byla sice hotová o několik měsíců dříve, ale Britové nestavěli všechny provozy (což ovšem znamenalo, že díly agregátů pak putovaly stovky kilometrů do Anglie a po zpracování zase zpátky). Poslední důvod, proč náš tisk věnoval Hillmanu Imp tolik pozornosti, asi spočíval v tom, že ze vzájemného srovnání vycházela Škoda 1000 MB úspěšně.

Hillman Imp zůstal v nabídce v letech 1963 až 1976, pak celou ztrátovou továrnu zavřeli. Šlo o nepříliš povedený vůz vyráběný ve špatnou dobu, na špatném místě a pro špatně zvolenou cílovou skupinu, ale dnes na něj Skotové nostalgicky vzpomínají. Navíc Brity naučil, že auto může mít motor vzadu a hlavní zavazadlový prostor vpředu. Komu se tehdy toto řešení líbilo, mohl si pak ještě dlouhých 14 let kupovat škodovky.

Od dob, kdy se na silnicích běžně proháněly skotské automobily, už sice uběhla řada dekád, ale kdyby dnešní nezávislí Skotové chtěli, jistě by nějaká auta opět dokázali vyrábět. Přinejmenším na to mají dostatek odvahy.