Vypadá to nepatřičně, ale v porovnání s prvním náměstkem Robertem Pelikánem, který šéfuje legislativě, zároveň justičnímu úseku, a vůbec ze všeho nejraději přepisuje nový občanský zákoník, je těch pár věznic vlastně legrace.

I když, do trestní politiky patří i ty náramky pro domácí vězně, jak při Zimmelově uvedení do funkce taktně vypíchla paní ministryně. Ty mohou být ošemetné. Padají kvůli nim hlavy. Snad bude nový náměstek přece jen loajálnější než předchůdce Pavel Štern.

Šternovu sebevražednou misi spojenou s návštěvou policie vysvětlují zasvěcené kruhy s určitým odstupem tak, že prostě chtěl pomstít Hanu Marvanovou. Ta se musela kvůli sporům s ministryní odporoučet z vlivného křesla první náměstkyně.

Štern si prý myslel, že stačí udělat cokoli a jako další skončí přímo ministryně Helena Válková. Nestalo se a balil si Štern. Zda skončí v příštích měsících některý z dalších náměstků, nebo spíše ministryně, nikdo s určitostí neví. Ale že je Robert Pelikán faktickým ministrem už nyní, ať už to má na vizitce, nebo ne, říká stále více lidí.

K ministerstvu spravedlnosti se váže další vtipná historka. Možná jste četli náš rozhovor s Petrem Čechem, Pelikánovým poradcem, který je jedním z autorů novely občanského zákoníku. Ministerstvu se tak líbil, že si ho hned vyvěsilo na svůj web. A to v celém znění, které jsme si přece jen dovolili ještě nějakou dobu prodávat.

Ministerstvo sice uvedlo zdroj, ale to bohužel nestačí. Existují nějaká autorská práva. Necháváme to být, ale už lépe chápeme, proč se ministerstvu někdy přezdívá ministerstvo nespravedlnosti. Tak pro příště, čtěte ty zákony alespoň vy, milí ministerští.

 

Jan Januš
šéfredaktor měsíčníku Právní rádce