Miliarda a půl utracená za šest let bez jakéhokoliv hodnocení efektivity vynaložení peněz, rozdávání zakázek bez výběrového řízení, proplacené faktury za vůbec neuskutečněné práce, financování výletů pro novináře včetně indických masáží.

Výsledky kontroly NKÚ, během níž úřad zkoumal státní komunikační kampaně na podporu značek Klasa nebo Regionální potravina, jsou skutečně tristní. V podstatě se dají shrnout do jedné věty: Ministerstvo zemědělství během pěti let vyhodilo oknem půldruhé miliardy bez jakéhokoliv měřitelného efektu.

Překvapení? Asi jen pro opravdu naivního člověka. Právě tato kontrola je jedním z dlouhé řady příkladů, jakým způsobem uvažují úředníci a politici o veřejných penězích. Či lépe řečeno o penězích, které formou daní státu odevzdali lidé a firmy. Milion sem, milion tam, z cizího krev neteče. Ba naopak, ještě se na tom dá nechat vydělat spřízněným firmám.

Jde o ukázkový příklad, jakým způsobem uvažují úředníci či někteří politici. Mají čeští zemědělci problémy kvůli konkurenci levných, dotovaných potravin ze zahraničí? Tak jim pomůžeme!

Jelikož ale ovlivnění jedné z hlavních příčin - tedy zejména společné evropské zemědělské politiky - je příliš složité a těžko prosaditelné, půjdeme na to od lesa. Uděláme kampaň, budeme brnkat na vlasteneckou notu a oni si ti lidé, kteří často mají problém vyjít s penězi do konce měsíce, začnou kupovat farmářské produkty, byť jsou daleko dražší než šunt dovezený z Polska.

Má to navíc ještě jeden příjemný vedlejší efekt. Jsme státní úředníci a tudíž nemusíme utrácet hospodárně. Jednoduše od oka odhadneme náklady, rozdáme zakázky (často kamarádům či přátelům z komunikačních agentur), necháme vytisknout a vylepit billboardy, uspořádáme roadshow a ono se uvidí. Že nejdou výsledky kampaně nijak změřit a kontrolovat? Tím lépe, tím pádem nemohou být neúspěšné a když se nějaký ten milion ztratí, nikdo na to nepřijde.

Jak již bylo řečeno, na výsledku kontroly není nic šokujícího, jde o běžnou českou praxi. Co je ovšem na celé věci nejhorší, je fakt, že se s prakticky stoprocentní jistotou nedočkáme trestu pro lidi zodpovědné za toto donebevolající plýtvání.

V době, kdy stát vymýšlí všemožné způsoby, jak vytáhnout z lidí a firem co nejvíce peněz na daních, kdy chce zpřísňovat kontroly finančních úřadů a omezit daňové úniky, působí fakt, že lze peníze vybrané na daních beztrestně rozhazovat plnými hrstmi či z nich poskytovat kšeftíky spřízněným marketingovým agenturám, silně demotivačně.

Může se někdo divit, že se lidem stále méně chce platit daně, když vidí, jak "velkoryse" s nimi stát nakládá?

Podobných případů by se přitom našlo jistě daleko více. Nejrůznější státní propagandy, která bojuje za obecné dobro a blaho - třeba za omezení dopravních nehod, oslavuje evropské strukturální fondy či varuje před kouřením a dalšími neduhy - je všude kolem plno. Bylo by velkým překvapením, kdyby jiné "bohulibé" kampaně fungovaly efektivněji a někdo se skutečně zabýval tím, zda přinášejí nějaké výsledky.