Jenže zimní příprava v tělocvičně byla poněkud nudná, navíc měl kurz zdražit, tenisové kariéře byl konec. V deseti letech to vypadalo na atletiku. Pak přišel první závod v běhu na tři sta metrů. Trenér říkal, že se to musí celé běžet sprintem.

Prvních dvě stě metrů v čele bylo opojných, v cílové rovince mi však někdo nalil do nohou olovo, od škváry se nedalo odlepit, a všichni soupeři proběhli kolem. Šmytec.

Ve dvanácti ukončil nadějnou fotbalovou kariéru trenér svým nepochopitelným rozhodnutím poslat velmi nadějného mladého záložníka do brány. Sportovní kariéra mi prostě nebyla souzena, takže jako většina ostatních zpátky do školy a pak do práce. Ano, i novinařina je práce.

Letošní sportovní superrok – Soukalová řádila na olympiádě, Kvitová a spol. ve Wimbledonu a do toho fotbalové mistrovství světa – jistě nažene tisíce děcek – postrkovaných rodiči – do sportovních kroužků v naději, že jednou také budou hvězdami. Což samozřejmě obvykle nebudou. Ale není třeba zoufat. Člověk nemusí být ve své disciplíně nejlepší na světě, aby se jí třeba i slušně uživil.

Týdeník Ekonom se podíval, kterými sporty se dá zbohatnout, ale také kterými se lze solidně zajistit, když se jeden dostane na trochu vyšší úroveň. A to mohou dokázat stovky, ba tisíce lidí. To už stojí za úvahu. Nejlepší však samozřejmě je, když vás sport prostě baví.

Hezké čtení

titulEK30

Související