Jednu z nejzásadnějších změn v novém občanském zákoníku prodělalo dědické právo. Kladen je důraz na zůstavitelovu volnost v rozhodování, jak má být s jeho majetkem po smrti naloženo. Od 1. ledna mají lidé opět k dispozici řadu tradičních institutů, které zde byly již před nástupem komunismu.

Pro dědění ze zákona je rozšířen počet dědických tříd, aby pokud možno vždy dědili příbuzní zůstavitele, a nikoli stát. Každý má také možnost sepsat závěť, ve které může nakládat se svým majetkem daleko volněji než doposud, jelikož jsou zmenšeny povinné díly, které musejí připadnout dětem. U nezletilých dětí činí povinný díl tři čtvrtiny jejich zákonného podílu, zatímco doposud to bylo 100 procent. Zletilým potomkům musí připadnout nejméně čtvrtina, podle staré úpravy to byla polovina.

Kromě závěti je možno využít i jiných institutů, především velmi praktického odkazu. Tím lze konkrétní osobě, která není dědicem, zřídit pohledávku na vydání určité věci po smrti zůstavitele. Na odkazovníka nepřecházejí dluhy a jeho účast nekomplikuje dědické řízení. Jinou novinkou je dědická smlouva, jíž může zůstavitel ještě za života povolat dědice vzájemnou dohodou. Dědickou smlouvu nelze jednostranně zrušit, avšak zůstavitel není omezen v nakládání s majetkem za svého života.

Zaveden byl též svěřenský fond, který je v mnoha vyspělých zahraničních jurisdikcích již dávno standardním institutem správy cizího majetku a zajímavou alternativou pro dědění či jiné životní situace. Děje se tak prostřednictvím vyčlenění zakladatelova majetku a jeho svěřením do správy správce.

David Neveselý
partner advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners

Archiv sloupků: Ekonom.cz/rekodifikace

Související