Nebývá zvykem, abyste někomu platili za to, že mu půjčíte peníze. Naopak, peníze mají svoji časovou hodnotu. Se sto korunami v kapse jste na tom lépe než se slibem, že vám je někdo zaplatí za rok. ECB se snaží tuto elementární logiku otočit. Důvodem je podobně jako v Česku strach z deflace. Záporné úrokové sazby mají donutit banky v eurozóně k poskytování úvěrů a k restartu hospodářství. Tak jednoduché to ale pravděpodobně nebude. 

Dánské varování…

Se zápornými úrokovými sazbami nemá zkušenost žádná z velkých centrálních bank. V Evropě si je zatím otestovali ve Švédsku a v Dánsku.  Jejich zkušenosti přitom ukazují, že záporné úroky nakonec vůbec nemusí přesvědčit banky k poskytování nových úvěrů. Co se stane potom? Banky budou mít problém s nadbytečnou hotovostí na účtech ECB, z které nově začnou platit úroky.

V nejbližší době se může jednat o 260 až 280 miliard eur. Část z nich budou banky chtít převést na mezibankovní trh, kde ale půjdou úroky také dolů a na rozdíl od ECB tam nebudou mít banky nikdy stoprocentní jistotu, že peníze dostanou zpátky. Pokud tedy banky nebudou více půjčovat ani zvyšovat rizikovost svých investic, bude mít záporná sazba jediný efekt - negativní dopad na jejich hospodaření.

Proto se centrální bankéři ve Frankfurtu rozhodli banky navíc přímo odměnit, pokud vezmou na svá bedra více rizika a začnou peníze pouštět do reálné ekonomiky. Výměnou za nové půjčky podnikům dá ECB bankám velice výhodné čtyřleté úvěry v celkovém objemu až 400 miliard eur. Problém je, že ani to nemusí banky nutně rozhýbat k většímu poskytování podnikových úvěrů. Váhavost bank většinou nesouvisí s tím, že by neměly dostatek hotovosti.

Naopak, jak jsem již zmínil, řada z nich má u ECB uloženo dost rezervních prostředků. Větší úvěrovou brzdou je rostoucí regulace a požadavky na kapitál. Starost o kapitál stále řadu bank odrazuje od nových úvěrů a spíše je žene do náruče vládních dluhopisů, které zbytečně neujídají z drahého kapitálového koláče. Kroky ECB tak mohou teoreticky přesvědčit velké, kapitálem dobře vybavené banky, aby o něco zvýšily úvěrovou angažovanost vůči svým nejbonitnějším klientům. Těžko ale zlepší úvěrování menších a středních podniků na jihu Evropy, kde hrají prim slabší finanční instituce.

Dalším problémem je také slabý zájem samotných podniků o nové úvěry. Pokles úvěrů byl v uplynulých letech i odrazem celkově slabé domácí poptávky a investic. Dnešní obrázek tak do jisté míry odpovídá učebnicové pasti likvidity z pera Johna Meynarda Keynese. Peníze jsou extrémně levné, ale nikdo si nepůjčuje a investice zůstávají slabé. V takové chvíli další zlevnění peněz zpravidla nepomůže a neodrazí se v nastartování úvěrové aktivity. Co pomůže, je zpravidla volnější rozpočtová disciplína a větší investice státu. To je ale pro Brusel a Berlín stále velké tabu.

Zažije střední Evropa příliv spekulativního kapitálu?

Co z tohoto cvičení ECB bude mít střední Evropa? Ekonomiky s vyššími výnosy mohou zažít příliv spekulativního kapitálu, který se bude snažit utéct z pasti záporných sazeb v eurozóně. Atraktivní mohou být zejména vyšší polské a maďarské výnosy, příliv kapitálu, ale teoreticky může dopadnout i na Česko a pomoci české koruně. Zisky středoevropských měn ale budou omezené politikou místních centrálních bank.

ČNB nenechá korunu proplout pod 27,00 a další zisky forintu i zlotého by otevíraly dveře ke snížení maďarských a polských úrokových sazeb. Polský guvernér Marek Belka v uplynulém týdnu navíc připustil možnost intervencí proti zlotému. V dnešní době jednoduše žádný centrální bankéř není rád, když vidí domácí měnu příliš posilovat.

Psáno pro Hospodářské noviny

Související