V současné době je to však docela běžný jev. Původní majitelé zemřou a dědicové se rozhodnou starou nemovitost prodat. Na parcele, kde stával domek pro maximálně čtyřčlennou rodinu, po dlouhých bojích s majiteli sousedních vilek vyroste něco, co se rozpíná od plotu k plotu, vypadá to jako panelák, jsou v tom byty jako v paneláku, ale nese to nějaký super název, například „viladům“.

Sousedé nadávají, protože bourání starého domku a stavba nového velkého činžovního domu přináší hluk, prach a četné další negativní jevy. Navíc tvrdí, že se tím snižuje hodnota jejich nemovitostí.

Ale ani obyvatelé nové rezidence nakonec nebývají šťastní. Developer, který nabízel byty, sliboval bydlení v mimořádně klidné lokalitě. Koneckonců i starousedlíci soudí, že původně šlo o tichou a spořádanou čtvrť, jenže klid si obě strany představují jinak.

Obyvatelé nového velkého domu by chtěli v sobotu dopoledne spát, vždyť celý týden pilně chodili na meetingy, vyplňovali reporty a do nocí realizovali projekty, aby si vydělali na splátky hypotéky. Jenže pod okny jim podivní starousedlíci od rána řežou dřevo motorovou pilou, sečou trávu, pouštějí drtiče a cosi kutí, přičemž používají elektrické vrtačky a podobné mučicí nástroje.

A to nemluvíme o té stařeně na rohu, co chová slepice i s kohoutem, a ten by za své ranní hlasové projevy potřeboval zakroutit krkem. Potom ještě děti naběhnou k bazénku a povykují, ve větvích stromů neustále řvou nějací ptáci a také hafani pořád štěkají. Slova „klidná lokalita“ tedy novým obyvatelům znějí jako krutý výsměch, protože sousední realita jim připomíná farmu, školní hřiště, psí cvičák a truhlářství v jednom.

Přijde večer a role se obrátí. Sekáním trávy a podobnými aktivitami zmožení starousedlíci by chtěli mít klid. Leč pro nové obyvatele den začíná po desáté večerní, což je přece nejlepší doba pro pořádný mejdan, případně pro projížďku na silném motocyklu. Často také vyrážejí do baru, odkud se vracejí po půlnoci ve stavu značně veselém. Ty dvě skupiny lidí se proto vzájemně ani nezdraví a jejich vztahy lze v nejlepším případě charakterizovat jako ozbrojené příměří.

Záměr zmíněný v metropolitním plánu lze tedy považovat za rozumný. Jen je škoda, že na něco, co by měl vyřešit zdravý rozum, potřebujeme úřední lejstro.

Související