Vyjádřeno v procentech, Škoda přidala svým zaměstnancům méně než kolínská TPCA či nošovický Hyundai. Přesto se okamžitě po zveřejnění škodováckých platů ozvali rozhořčení lidé, podle nichž je takové zvýšení mezd vlastně nestydatost, výsledek drzého odborářského vydírání, špatný příklad pro ostatní a div ne ohrožení základů tržní ekonomiky a národní bezpečnosti.

Škoda ovšem není jen součástí tuzemské ekonomiky, ale také koncernu Volkswagen. Bylo by asi podivné, kdyby český pracovník vyrábějící superby či octavie bral výrazně menší mzdu, než bratislavský kolega montující modely Škoda Citigo a VW up!.

Mladoboleslavská společnost přitom počítá své zisky na desítky miliard korun, a navíc do koncernu hlásí údaje v eurech. Po intervenci České národní banky proti kurzu koruny tedy nominální zvýšení tuzemských platů o dvě procenta neznamená vůbec nic.

Pro vedení firmy je naopak nyní klíčové, aby produkce běžela na plný plyn: Škoda nestíhá uspokojovat poptávku, na některé modely musejí zákazníci dlouho čekat.

Pokud v Evropě nevypukne válka či nedojde ke krachu na světových burzách, automobilka letos vykáže podstatně vyšší zisk než loni. Je tedy docela logické, že o podíl na tomto úspěchu se hlásí také lidé ve výrobě, bez kterých by to nešlo. Na zvýšení platů ve Škodě mimochodem vydělá rovněž zdravotní a penzijní systém, stejně jako okolní obchodníci, tedy i státní rozpočet.

Důvod onoho rozhořčení asi spočívá v tom, že platy ve Škodě se některým filozofům z pražských restaurací zdají přehnané. Souvisí to s utkvělou představou, že automobilka je pouhá montovna a práce v ní je vhodná leda tak pro nekvalifikované ubožáky.

Realita vypadá trochu jinak. Práce v automobilce je náročná po psychické i fyzické stránce, přičemž vyžaduje určité dovednosti a znalosti, které nemá každý. Skutečně to není tak, že když mechanik, jenž na noční směně montuje brzdy, zůstane doma s chřipkou, zajedou personalisté ze Škody do zoologické zahrady a vypůjčí si tam nějakou šikovnou gorilu, aby za pár banánů na té montáži zaskočila.