Však to za tuhle jednu dosti neobratnou větu v dlouhém rozhovoru paní ministryně Válková schytala ze všech stran a také se za něj rychle omluvila. Což mimochodem v české politice není běžný jev.

Debata, jež se kolem Válkové následně rozproudila, ale rychle přestala mít rozumnou míru, jež vypovídá především o dvou věcech.

O neschopnosti vyrovnat se s sedm desítek let starými událostmi (zajímavé je, že ti, kteří vyskakují jako Zorro mstitel vždy, když přijde na polemiku o vyhnáni Němců z Československa a "sudeťáckou" otázku, jsou často stejní lidé, již nadávají na „laciný antikomunismus“) a o neschopnosti politiků hledat a nabízet relevantní aktuální témata.

Zejména seriál politických odsudků, především od ODS, lze přeložit i jinak než jako rozhořčení nad výrokem paní ministryně.

Blíží se volby do Evropského parlamentu, ale smysluplných a domácímu publiku blízkých evropských témat se nedostává. Přijetí eura nebude aktuální dříve než před příštími eurovolbami, teze o demokratickém deficitu EU vyznívají ve světle dění na Ukrajině směšně... Jaké chytlavé téma tedy zbývá?

Sudetskou otázku už tuzemští politici v několikerých volbách vyzkoušeli, výroky paní ministryně Válkové se tedy náramně hodí jako důvod pro další vytasení stejné značně ohmatané karty.

Aby nebyla mýlka - to, že se opoziční strana vrhne na každou chybu a přešlap vládnoucích stran, je přirozené. Jedna trapnost by však neměla přejít v jinou, ještě větší.