Ve stejném roce pak vláda Václava Klause schválila záměr přivést do Česka plyn z Norska, první dorazil plynovodem propojujícím Berlín a severní Čechy už v květnu 1997, a skončila tak naše 100procentní závislost na ruském plynu.

Gratulovali jsme si k tomu naposledy v roce 2009, kdy v zimě (a v době českého předsednictví EU) vypukla krize s ruskými dodávkami přes Ukrajinu dále do Evropy. V dalších letech jsme postavili nové velké zásobníky plynu i ropy. Zásoby máme na tři měsíce, alternativní neruské zdroje též, takže dnes může premiér Sobotka právem ujišťovat veřejnost, že nedostatek těchto surovin nám nehrozí.

Ještě že jsme se ty nové "roury" rozhodli postavit v časech, kdy byly vzpomínky na ruské mocenské choutky ještě docela čerstvé a nevítězil pocit, že velvyslancem v Rusku musí být hrdina Sovětského svazu, protože nám to přece pomůže k lepšímu exportu.

Ale v souvislosti s Ruskem se sluší připomenout i jeden starší příběh. Sídlo dnešního ruského velvyslanectví, honosnou vilu u pražské Stromovky, v roce 1927 nechal postavit bankéř Jiří Popper. K vystěhování dostala jeho rodina 15. března 1939 od gestapa 24 hodin, a už se tam nikdy nevrátila.

Hned po válce vilu i s pozemky prezident Edvard Beneš daroval speciálním dekretem Sovětskému svazu. A to přesto, že rodinu původních majitelů osobně znal z první republiky a věděl, že válku přežila v zahraničí.

Potomci pana Poppera se o vrácení ukradené vily dlouhé roky marně soudí, odškodnění se nedočkali; vila je teď už prostě ruská. Při pohledu na Krym a samozřejmost, s jakou si dnešní Rusko bere zpět to, co přece dříve bylo jeho - není teď ideální čas vzít si tu vilu zpět?

 

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom

Související