Ondřej, ač z naší party nejvzdělanější, bral suverénně nejnižší plat. Ale zase měl celkem volný režim a také několikrát ročně jezdil na různé kongresy – zadarmo se podíval do zemí, o kterých se nám ani nesnilo. Jenže pak se mu narodilo druhé dítě, sekl s vědou a začal prodávat léky – plat sto tisíc a služební auto.

Česko buduje vědecká centra za padesát miliard korun. Konečně pořádná podpora vědy, chtělo by se říci. Nevím, jak by to komentoval kamarád ex-vědec, jistě by si však přál – stejně jako my ostatní –, aby z nových laboratoří v budoucnu prýštily objevy světového formátu.

K dokonalému pocitu hrdosti i tak bude cosi scházet. V první řadě vědomí, že nám osud vědy ležel natolik na srdci, abychom na ni dávali vlastní peníze. To se nám to staví za cizí.

S tím souvisí i druhá pochybnost: vypadá to, jako by hlavním účelem bylo obří sumy prostě nějak prostavět či utratit, jedno jak. Stavíme domy, kupujeme vybavení, pak se teprve ptáme, pro koho. A co bude s vědeckými centry za pár let, až dotace dojdou? Bůh suď.

Jako o závod jsme sázeli řepku, pak stavěli solární elektrárny, pak bioplynky. Teď tedy vědecká centra. Dotace dávají sousloví „český způsob“ nový obsah.

 

Hezké čtení přeje

Dalibor Martínek, šéfredaktor

 

 

obalka Ekonom 92014Česko se rozhodlo, že se stane vědeckou velmocí. Otevírá nebo dokončuje vědecká centra a technologické parky, jejichž vybudování přijde na téměř 50 miliard korun. Výsledek? Je tu zatím polovina potřebných výzkumníků. Do výzkumných center by proto měly přijít tisíce badatelů z ciziny. Ty ale odrazuje přílišná byrokracie a nízké platy.

Více v hlavním tématu aktuálního Ekonomu.

Související