Svět se mění, zmenšuje, jakou perspektivu v něm má obchodní diplomacie?

Svět je propojen, je propojen komunikačně, zkracují se vzdálenosti, nicméně nevytváří se blízkost. Bez lidského prvku to přitom moc nejde. Moderní technologické možnosti nám umožní leccos, ale bez osobního nasazení se nepodaří ani ekonomická diplomacie.

 

Jednu třetinu obchodních vztahů dnes máme s Německem. Jsou tu ale další velcí hráči - Spojené státy, Rusko nebo Čína. Jak máme napříště postupovat v případě těchto gigantů?

Je to otázka priorit. Já jsem skeptik, pokud jde o velké trhy, jako jsou Spojené státy, Brazílie a podobně. Tam může Česká republika uspět jako součást nějakých velkých projektů Evropské unie. Samostatně mohou být úspěšní jednotlivci, ale celkově tam nevidím velký potenciál. Ten naopak vidím na východ od České republiky. A velmi opomíjená je tu také Afrika. To je slibný kontinent, velmi mladý. Evropa je proti Africe vybydlený starobinec.

 

V podobných diskusích se většinou mluví o výrobcích a službách. Co vývoz vzdělanosti nebo kultury, uvažuje se v ekonomické diplomacii o šanci chytit se s tím například v Africe?

Já bych to považoval za prioritu, když ne číslo jedna, tak číslo dvě; a nevím, co by bylo číslo jedna. V této oblasti můžeme konkurovat jiným, velkým zemím. Vzdělání přitom vytváří vztahy. Jestliže tak na ně budeme klást důraz, budeme mít síť lidí, kteří k nám budou dobře nakloněni. Vzpomínám, když jsem byl v Angole, kolik lidí tam mluvilo Česky, protože kdysi studovali v Československu. A ti mají přirozeně k České republice dobrý vztah.

 

A navázala už ekonomická diplomacie nějakou spolupráci například v oblasti vzdělávání?

Je to, samozřejmě, otázka kapacit a možností. Bohužel, myslím si, že to mimo Evropu není tak slavné. Když se bavím s diplomaty, kteří zastupují arabský svět anebo Afriku, potvrzují to. Podívejte se přitom, jak dynamický je teď vývoj v zemích severní Afriky. Je škoda nevzdělávat tam a nebýt s těmi lidmi, protože tak se dají vytvářet ty nejlepší vztahy.

 

Svět nás pořád vnímá jako industriální zemi, ostatně zhruba 60 procent HDP v Česku vzniká v průmyslu. Hraje právě to ve vztazích nějakou roli?

Určitě, letitá tradice má svůj význam. V Iráku například neříkali traktor, ale zetor. Některé pojmy se prostě zažily. Je tedy dobře, že máme pověst země průmyslově vyspělé, protože to mimo jiné znamená, že má naše země dobrou technickou inteligenci.

 

Jakou roli naopak hrají sociální sítě a další prvky, které ještě nedávno neexistovaly?

Nepochybně velkou. Diplomacie dnes už nepatří jen státu. To bylo za Metternicha. Dnes má být diplomacie i nástrojem soukromého sektoru, regionů či veřejného sektoru. Diplomacie prostě není zahraniční politika či vytváření ekonomických vztahů. Je to nástroj, kterým se vytvářejí vztahy. Kdo to zvládne, bude úspěšný. Při veškerém respektu k ministerstvu zahraničních věcí tak platí, že diplomacie už není otázkou monopolu.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

alter eko 3

Studio ZetProjekt Alter Eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.

 

Související