Do jaké míry je součástí empirické ekonomie předpovídání budoucnosti? Je to ta křišťálová koule, která nám řekne, co se bude v následujících letech dít?

Velká část makroekonomie se skutečně věnuje předpovídání vývoje úrokových sazeb, HDP a podobně. Pro mě je to ale do určité míry nešťastné. Ekonomové totiž mají velmi silná omezení v tom, co jsou schopni předpovídat. Například předpovídání směnných kurzů je takřka nemožné. Přesto se to běžně děje. Potom mám někdy pocit, že veřejnost vnímá ekonomy jako věštce s křišťálovou koulí, kteří na tom nejsou lépe než meteorologové.

 

Co tedy je ekonomický výzkum, co si pod tím máme představit?

Je důležité představit si ekonomii asi tak z jedné pětiny jako obor, který se věnuje otázkám, které každý den slyšíme v televizi a v rozhlase. Asi ze čtyř pětin je to naprosto empirická práce zaměřená například na měření dopadů veřejných politik a hospodářských opatření. V posledních 50 letech se tento obor začal přibližovat ve svých postupech oborům, jako je třeba medicína. V medicíně jsme zvyklí na to, že se léky a jejich účinnost testují v klinických studiích. A v ekonomii se nám v poslední době podařilo vyvinout metody, jejichž pomocí zjišťujeme, které hospodářské, sociální a vzdělávací programy fungují.

 

Kde se takto strukturovaný výzkum - kdy empiricky studujete data a jste schopni statisticky prokázat, které metody fungují a které ne - využívá?

Především ve veřejné správě. Když se dělá nějaký technologický nebo inovační výzkum v přírodních vědách, tak se to většinou aplikuje v nějaké firmě. Předpokládá se, že někdo například koupí nějaký patent od Akademie věd. V sociálních a humanitních oborech je tím aplikovaným výstupem nějaké užitečné sdělení pro racionální řízení veřejné politiky. Jestli udělat reformu penzijního systému jedním, nebo druhým způsobem a podobně.

 

Jak to vypadá s poptávkou, je o váš výzkum zájem mezi politiky?

Tak to je, alespoň v České republice, smutnější část příběhu. V Německu už před 10 lety začaly rozsáhlé Hartzovy reformy, v rámci kterých se data, jež stát sbírá o nezaměstnaných anebo o inovačních podporách pro podniky a podobně, musejí v anonymizované podobě nabízet akademické sféře. Zároveň si Německo, Nizozemsko a další země začaly zadávat studie, které ukazují, co by se například stalo, kdyby nějaký rekvalifikační program neexistoval. A tyto typy otázek někdy vedou k důležitým odpovědím. Německo vydává ročně kolem 15 miliard eur na aktivní politiku zaměstnanosti. Výzkum v rámci Hartzových reforem ukázal, že zhruba třetina těchto programů nikomu nepomáhá.

 

To jsou evidentní úspory řádově v miliardách eur. Proč se tyto výzkumy u nás nevyužívají?

Politici se možná bojí, že se přijde na to, že věci nefungují. Taková obava je ale falešná. V Česku máme ještě jeden specifický důvod, a tím je absence zákona o veřejné službě. Tři roky jsem vedl jeden velký projekt. A za tu dobu nás dozorovalo šest náměstků ministra školství a bezpočet šéfů sekce.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

AlterEko - Burda a Jurajda
AlterEko20140106.mp4.jpg

Studio ZetProjekt Alter Eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.