Na začátku listopadu odstartovalo již páté kolo emise spořicích dluhopisů "pro občany". Nabídka dluhopisů je obdobná jako v posledních dvou emisích, jen byl z nabídky vyřazen poměrně oblíbený diskontovaný 1,5letý dluhopis. Zůstává tak prémiový tříletý, pětiletý reinvestiční a kuponový a sedmiletý protiinflační.

 

Z pohledu státu se jedná o poměrně nákladný způsob, jak se zadlužit. Z pohledu investorů - obvykle fyzických osob - pak jde o možnost spoření, která obvykle nedosahuje výkonností na lepší spořicí produkty na trhu. Otázkou pak je, proč se obě strany účastní akce, která není příliš výhodná pro nikoho.

 

Z pohledu fyzické osoby výnos tříletého prémiového dluhopisu nestačí ani na termínované vklady některých "standardních" bank, pětileté jsou na tom o něco lépe, ovšem i zde lze najít o něco výhodnější nabídku, zejména mezi záložnami. Své kouzlo mohou mít spořicí dluhopisy i pro občany, kteří by rádi bezpečně uložili prostředky přesahující možnosti pojištění vkladů.

Motivace státu vydávat spořicí dluhopisy již tak jasná není. Průměrné výnosy spořicích dluhopisů jsou podstatně výše, než za kolik si stát zvládne půjčit na trhu. Porovnáme-li náklady, které bude muset stát zaplatit za celou dobu splatnosti držitelům spořicích dluhopisů, s náklady, které by musel vynaložit po vydání těchto dluhopisů na trhu, potom varianta spořicích dluhopisů vychází při objemu 20 miliard korun o téměř jednu a půl miliardy korun dráže.

 

Za všech pět emisí pak měl stát příležitost ušetřit přes pět miliard korun. Kdyby nevydával spořicí dluhopisy, mohl by stát jednorázově jako dárek k Vánocům například obnovit myšlenku jednoho z bývalých premiérů a každému starobnímu důchodci dát 2000 korun formou třináctého důchodu. Také by z této částky mohl financovat přes polovinu ročního rozpočtu ministerstva kultury, nebo celý roční rozpočet Akademie věd.

 

Otázkou tak zůstává, proč stát každého půl roku volí tu variantu, která je v konečném důsledku o stovky milionů, při větších objemech emise i miliardy, dražší. Ať už je cíl jakýkoli, je zřejmé, že naučit lidi spořit, zajímat se o hospodaření státu nebo jen přesunout více státního dluhu do rukou občanů ČR vůbec není levná cesta.

 

Martin Jurek
analytik společnosti Fincentrum

 

Emise spořících dluhopisů pro občany