Nemastná a neslaná ČSSD a Bohuslav Sobotka doklopýtali jen k Pyrrhovu vítězství. Šance na levicovou většinu spolu s KSČM se rozplynula a jedinou možností, jak sestavit vládu, je jednat někde na Pražském hradě s Andrejem Babišem, který si určitě bude diktovat tvrdé podmínky. Současný šéf Lidového domu u toho už nemusí být, vždyť Jiří Paroubek při stejném volebním “úspěchu” před třemi lety odstoupil.

 

Andrej Babiš vygumoval v čele ideově amorfního ANO 2011 české konzervativce (obstála jedině KDU-ČSL), a proto vládnout bude jedině ten, na koho ukáže. Oslabené TOP 09, s jejímž vedením se kvůli své údajně estébácké minulosti zle rozhádal, do sedla asi pomáhat nebude a ODS, které vzal voliče, také ne, ale kdo ví.

 

ODS si vykoledovala výprask a zachránit ji může jedině pobyt v opozici. Ještě před sedmi lety si připsala přes 30 procent hlasů, teď je ráda, že ze sněmovny nevypadla. Potvrdila se slova jejího někdejšího šéfa Mirka Topolánka z posledního kongresu, že má našlápnuto stát se malou stranou, která nikoho nezajímá. Málokdo tušil, že to půjde tak rychle.

 

Vyhořel ostatně i exprezident Václav Klaus. Jeho pomoc se stala Janě Bobošíkové polibkem smrti, vždyť bez ní v minulosti dostala více hlasů než nyní. Sklidil odměnu za amnestii století. V jednom se exprezident však možná neplete: že nyní šlo pouze o mezivolby nebot za pár měsíců se karty budou rozdávat znovu.

 

O čem přemýšlet má Miloš Zeman, jehož strana ostudně vyhořela. Jenomže povolební pat mu to vrchovatě kompenzuje. Za situace, kdy tradiční levice i pravice prohrála a vedle Babiše uspěl Tomio Okamura, je připravena scéna pro prezidentovu vysokou hru podobně jako po pádu Nečasovy vlády. Jen na prezidentovi totiž je, koho jmenuje premiérem.

 

Má narůstající chaos hmatatelnou příčinu? Nepochybně hospodářskou stagnaci a ztrátu perspektiv. Bez ohledu na slova Miroslava Kalouska, že republika krizí proplula se ctí, si to veřejnost nemyslí. Čísla jsou neúprosná. Zatímco HDP v letech 2008 až 2012 v sousedním Polsku vrostl o 12 procent, v České republice klesl o dvě procenta. A jelikož o peníze v kapse každého z nás jde i při volbách více než o ideje, tak se na pozadí pochybného příspěvku domácích elit k prosperitě není čemu divit.

Související