Rozvíjející se trhy se během prvního desetiletí 21. století staly miláčkem investorů. V roce 2007 zaznamenalo více než sto rozvíjejících se zemí vyšší než pětiprocentní hospodářský růst. Denní tisk byl plný titulků oznamujících úpadek Západu, vzestup všech ostatních a Čína byla předčasně korunována novou supervelmocí číslo jedna. V poslední době ovšem tento přímočarý příběh dostává jednu ránu za druhou. Jak už to tak bývá, všechno, co je žhavé, jednou pohasne. Stejně jako během býčí nálady na akciových trzích rostou i ty nejméně kvalitní akcie, tak i mnohé rozvíjející se ekonomiky zažily rychlý růst jen díky šťastnému souběhu událostí. Bezprecedentní příliv zahraničního kapitálu a rostoucí ceny komodit dokonale zakrývaly jakékoli nedostatky a problémy.

 

Čína rostla dvouciferným tempem a s ní přirozeně i poptávka po komoditách. Politici necítili potřebu prosazovat nepopulární, leč nutné strukturální reformy. Taky proč, když do státní kasy plynou miliardy dolarů z prodeje ropy nebo železné rudy. Všechno se ale mění a nic nezůstává stejné. Čína nyní výrazně zpomalila a bude muset řešit v posledních letech rychle rostoucí dluhové břemeno, které přesahuje 200 procent hrubého domácího produktu. Významní exportéři již nemohou spoléhat na komoditní boom, který se nedávno zdál věčný. Brazílie, Rusko a Jižní Afrika nyní nerostou rychleji než USA. Indie, Turecko a Indonésie se potýkají s vysokými deficity běžného účtu platební bilance, což je činí náchylnými k finanční nestabilitě. Zároveň se opět ukazuje, že jakmile Fed zpřísní měnovou politiku, nebo se jen toto zpřísnění očekává, má to vliv daleko za hranicemi USA.

 

Znamená to všechno, že se bude opakovat latinskoamerická dluhová krize z osmdesátých let nebo asijská finanční krize z konce devadesátých let? Ne nutně. Kombinace flexibilních měnových kurzů, značných devizových rezerv a částečného odklonu od zadlužování v zahraničních měnách poskytuje určitou ochranu. Jedno je ale jasné, večírek skončil. To jistě zdaleka nemusí znamenat katastrofu nebo dokonce konec příběhu rozvíjejících se zemí. Ten bude pokračovat, ale už ne tak hladce a hlavně bez přehnaného entuziasmu. A závěr pro investory? Akcie emerging markets by měly tvořit jen relativně malou část portfolia.

 

Martin Tománek
investiční specialista Partners

Hospodářský růst rozvíjejících se zemí (BRICS)

Související