Mnozí z těch, kteří nesli částečnou zodpovědnost za vyvolání globální hospodářské krize, jež vypukla v roce 2008 - než podnikli razantní kroky, aby zabránili nejhoršímu -, odcházejí do ústraní. Jejich hodnocení je smíšené. Hlavní otázka dnes zní, do jaké míry ovlivní toto hodnocení chování jejich nástupců. Mnozí aktéři na finančním trhu jsou vděční za laxnost regulačních pravidel, která jim před krizí umožnila sklízet enormní zisky, a za štědré sanace, které jim později umožnily rekapitalizaci - a často i odchod s milionovými bonusy -, přestože téměř zruinovali světovou ekonomiku. Pravdou je, že snadno dostupné peníze pomohly obnovit ceny akcií, ale možná zároveň vytvořily nové bubliny aktiv.V mnoha evropských zemích zatím HDP zůstává výrazně pod úrovní před krizí. V USA je na tom dnes většina občanů navzdory růstu HDP hůře než před krizí, poněvadž růst příjmů se od té doby týká téměř výlučně lidí na špičce příjmové pyramidy. Stručně řečeno, mnoho centrálních bankéřů, kteří působili v opojných předkrizových letech, se má z čeho zodpovídat. Vedeni přehnanou vírou v nespoutané trhy zavírali oči před zjevným zneužíváním pravidel včetně predátorských úvěrů a popírali existenci očividné bubliny. Centrální bankéři se zaměřovali na cenovou stabilitu, ačkoli náklady spojené s poněkud vyšší inflací by byly nepatrné ve srovnání se spouští, kterou napáchaly jimi umožněné, ne-li přímo podněcované excesy. Svět zaplatil obrovskou cenu za jejich nepochopení rizik sekuritizace a obecněji i za jejich neschopnost zaměřit se na finanční pákový systém a šedou bankovní soustavu.

Samozřejmě se neprovinili všichni centrální bankéři. Nebyla náhoda, že se země jako Austrálie, Brazílie, Kanada, Čína, Indie a Turecko finanční krizi vyhnuly; jejich centrální bankéři se totiž řídili ponaučením - vlastním i cizím -, že ničím nespoutané trhy nejsou vždy efektivní a nedokážou se samy regulovat.

Tato ponaučení evidentně platí i pro současné uchazeče o nástupnictví po Benu Bernankem, šéfovi amerického Federálního rezervního systému, což je nejmocnější měnová autorita světa. Fed má dva hlavní úkoly: regulaci na makroúrovni s cílem zajistit plnou zaměstnanost, růst hospodářského výkonu a cenovou i finanční stabilitu a regulaci na mikroúrovni zaměřenou na finanční trhy. Tyto dvě oblasti jsou silně provázané: regulace na mikroúrovni ovlivňuje nabídku a alokaci úvěrů, které jsou klíčovým determinantem makroekonomické aktivity. Neschopnost Fedu splnit své závazky v oblasti regulace na mikroúrovni úzce souvisí s jeho neschopností dosáhnout cílů na makroúrovni.

Někteří lidé tvrdí, že Amerika ze všeho nejvíce potřebuje centrálního bankéře, který "zakusil" krize na vlastní kůži. Důležité však není být během krize jen "u toho", ale prokázat také dobrý úsudek při jejím řízení.

Zástupci amerického ministerstva financí, kteří byli zodpovědní za řízení východoasijské krize, odvedli mizernou práci, když proměnili poklesy v recese a recese v deprese. Stejně tak nelze lidem zodpovědným za řízení krize v roce 2008 připsat zásluhy na vytvoření robustního a široce pojatého zotavení. Zpackané snahy o restrukturalizaci hypoték, neschopnost obnovit úvěry malým a středním podnikům i špatné vedení bankovních sanací, to vše je dobře doloženo, stejně jako velké chyby v prognózách hospodářského výkonu a nezaměstnanosti v době, kdy se ekonomika dostávala do volného pádu.

Horkou kandidátkou na nahrazení Bernankeho je viceprezidentka Fedu Janet Yellenová. Je to ekonomka s obrovským intelektem a schopností dospívat ke konsenzu, přičemž svou houževnatost osvědčila ve funkci předsedkyně prezidentské Rady ekonomických poradců, prezidentky sanfranciského Fedu i ve své současné roli. Vzhledem ke křehkému hospodářskému zotavení a potřebě kontinuity měnové politiky - a také vzhledem k potřebě důvěry ve vedení Fedu a v globální spolupráci založené na vzájemném pochopení a úctě - je pevná ruka Yellenové tím, co tvorba americké strategie vyžaduje. Prezident Barack Obama má jmenovat vysoké činitele "na radu a se souhlasem" amerického Senátu. Zhruba jedna třetina demokratických senátorů již údajně napsala Obamovi dopis, v němž Yellenovou podpořila. Prezident by se měl jejich radou řídit.

Joseph E. Stiglitz
profesor Kolumbijské univerzity v New Yorku

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

Zástupci amerického ministerstva financí, kteří byli zodpovědní za řízení východoasijské krize, odvedli mizernou práci, když proměnili poklesy v recese a recese v deprese.

Související