Co byste si přáli vědět předtím, než chytíte zlatou rybku

Poslední týden se zdá, že rovník je k nám jaksi blíž. Vzduch se paří, a když zavřete oči a tvář vám nepohladí vánek, klidně byste mohli být v Maroku či uprostřed pouště. Snažíme se, co jen to jde, vybojovat kousek místa na koupališti a dobýt se k svému podílu osvěžující vody. No jo, ono jsme celou zimu toužili po sluníčku, a naše přání se naplnilo až moc (a možná taky trošku později). I dnešní moje psaní je napůl fatamorganické. Možná to je tím vedrem. Říká se, že v životě jsou dvě neštěstí: když nedostaneme to, co jsme chtěli, a když to dostaneme.

Kdybyste chytili zlatou rybičku, kolik z nás by mělo další tři přání? Ti romantičtí tři, pragmatici asi neomezené množství. Někteří lidé řeší problém přání tak, že si nepřejí nic, nebo si alespoň moc moc přejí nic si nepřát. Jsou šťastni právě tak, jak jsou, a nepotřebují, nechtějí a netouží po ničem, co by už neměli. Kdyby nás takových ale bylo hodně, ekonomové by neměli co žrát a polovina trhu s nimi. I když jsme spokojeni s tím, co máme, je na celém konceptu přání něco přitažlivého. Možná je to právě napětí mezi realitou a naší fantazií. Když bublina napětí praskne - vzrušení je pryč a je tak trochu jedno, jestli se přání naplnilo, nebo ne. Hledáme další. Přání jsou ale věci, se kterými nutně potřebujeme pomoct zvenčí (zlatá rybka, čarovný prsten, osud, přátelé, počasí...).