Evropská firma uzavře s čínským podnikem smlouvu na dodávku určitého objemu železné rudy. Součástí kontraktu je i cena, kterou mají Číňané zaplatit. V době mezi uzavřením smlouvy a dodávkou ale ceny železné rudy na trzích klesnou, a když materiál dorazí, čínská strana odmítne zaplatit cenu uvedenou ve smlouvě. Má totiž pocit, že by měla platit jen tolik, kolik železná ruda stojí právě teď. Vykonstruovaný příběh? Nikoli. Jde o klasickou kauzu, jaké se v Číně často řeší, nezřídka i prostřednictvím mezinárodní arbitráže neboli rozhodčího řízení.

Na problémy, na které narážejí zahraniční investoři, poukázal i český miliardář Andrej Babiš, který podle svých slov přišel v Číně o zhruba 200 milionů korun. Z továrny na titanovou bělobu mu Číňan, který pro jeho společnost pracoval 17 let, přes zboží údajně "ukradl" 10 milionů dolarů. "Za ty peníze si vedle nás postavil stejnou továrnu," řekl Babiš serveru iHNed.

Babiš do arbitrážního sporu nešel. Stovky jiných zahraničních investorů ale tento způsob řešení sporů volí. Jejich konkrétní jména se však hledají obtížně. Neveřejné projednávání a zachování důvěrnosti informací je ostatně často důvodem, proč dávají přednost arbitráži před soudním procesem. Rostoucí objem rozhodčích řízení ale dokládají údaje z nejvýznamnějších arbitrážních center v regionu. Například v Hongkongu řešilo loni tamní Mezinárodní arbitrážní centrum 293 arbitráží, z toho 68 procent připadlo na arbitráže mezinárodní. V pevninské Číně se podle kvalifikovaných odhadů řešily další nejméně stovky, ale spíše tisíce mezinárodních arbitráží.

Americký právník Dan Harris, který se specializuje na Čínu, už zhruba před dvěma lety napsal, že čínské firmy stále častěji požadují, aby se kauza projednávala v jejich zemi. Týdeník Ekonom získal exkluzivně výpovědi dvou předních expertů na mezinárodní arbitráže v Číně. Jejich zkušenosti dokládají, že zahraniční firmy často vůbec nevědí, jak postupovat, ani co od arbitráže v Číně očekávat.

Nebezpečný optimismus

"Když se firmy soustředí na svůj byznys a s optimismem připravují nějaký kontrakt, tak tím posledním, o čem se chtějí bavit, je, co se stane, když se něco pokazí," popisuje Gavin Denton, který působí jako rozhodce a v Hongkongu založil Arbitrážní komoru.

Mingchao Fan, jenž je zvláštním poradcem generálního tajemníka šanghajské Arbitrážní komise a sám je také arbitrem, vysvětluje stoupající počet arbitráží tím, že kvůli rostoucí ekonomické síle Číny stoupá i počet sporů, které je nutné vyřešit.

Příčinou sporu přitom nemusí být jen zlovůle nebo snaha druhého obrat. Často je důvodem spíše to, že totožnou smlouvu mohou Číňané a Evropané interpretovat rozdílným způsobem. Podle Mingchao Fana se drtivá většina nedávných sporů týkala společného podnikání na bázi joint-venture, které vznikaly na základě spolupráce zahraničního investora a čínské firmy. "Spory vznikaly kvůli tomu, že si každá strana vykládala kontrakt jinak," konstatuje Fan.

Jedním z ostře sledovaných mezinárodních arbitrážních případů byla například bitva francouzského potravinářského gigantu Danone s čínskou firmou Wahaha. Danone v roce 2007 obvinilo Wahaha z toho, že zakládá paralelní společnosti, které kopírují obchodní model jejich společného podniku. Navíc podle Danone chystal šéf Wahaha Cung Čching-chou rozsáhlý podvod. Spory se táhly několik let a přestože se obě strany po čase dohodly na ukončení legální bitvy, měly za následek odchod Danone z joint-venture.

Arbitráž peníze neušetří

Rozhodčí řízení je pochopitelně jen jednou z možností, jak řešit případný spor. V České republice navíc nemá arbitráž kvůli kauzám CME a Diag Human úplně nejlepší zvuk. Mnohé zahraniční firmy ale dávají arbitráži přednost před "klasickým" soudním procesem. Jedním z hlavních důvodů je mezinárodní platnost arbitrážního rozhodnutí. Vítěz může uplatnit svůj nárok ve 148 zemích, které podepsaly Newyorskou arbitrážní konvenci. Gavin Denton uvádí, že když dojde ke sporu mezi českou firmou a čínským partnerem, je velmi pravděpodobné, že Čechům se nebude chtít k soudu v Pekingu a Číňanům k soudu v Praze. "I kdyby k tomu došlo a česká strana vyhrála soud v Česku, tak ta čínská firma nemusí mít v Česku majetek. Co s tím kusem papíru s rozsudkem uděláte?" klade řečnickou otázku Denton. Na druhé straně, pokud by česká firma vyhrála arbitráž, získá možnost požádat o své peníze třeba v Austrálii, když tam bude mít ona čínská společnost majetek.

Mingchao Fan dodává, že zahraniční firmy často nechtějí svěřit svůj případ místnímu, čínskému soudu. "Skoro vždy mají obavy z protekcionismu a z toho, že soud bude stranit místní firmě," vysvětluje. Vzhledem k tomu, že na podobu arbitráže mají obě strany sporu vliv, klesá pravděpodobnost, že rozhodci budou obviněni ze zaujatosti.

Další výhodou je, že arbitráže jsou většinou neveřejné. Ovšem Denton i jeho kolega Fan zpochybňují rozšířené přesvědčení, že arbitráž je levnější a trvá kratší dobu než soud. "I nejkratší arbitrážní případy zaberou řadu měsíců, půl roku i více," říká Denton. Průměrná kauza ale trvá kolem roku, nejsložitější případy někdy i mnohem déle.

Obrovské náklady

Arbitráž je nejen relativně zdlouhavá, ale většinou také značně nákladná záležitost. Kromě toho, že se platí samotným rozhodcům, musejí společnosti najmout právníky, přičemž často platí, že čím dražší, tím lepší. "U menších sporů jsou náklady na arbitráž podobné jako náklady na soudní proces. U velmi komplikovaných kauz jsou ale náklady na arbitráž mnohem vyšší," shrnuje Mingchao Fan.

Podle něho ale prakticky není možné se zcela vyhnout všem rizikům a eliminovat hrozbu arbitráže. Jedním ze zásadních opatření je připojit už k samotné smlouvě klauzuli, která určí, jakým způsobem se budou řešit případné spory. A vzít si k tomu dobrého a zkušeného (rozumějme drahého) právníka.

"Lidé, kteří sepisují smlouvy, jsou málokdy specialisté na mezinárodní arbitráže," varuje Gavin Denton. Obě strany by se přitom už předem měly přinejmenším jasně dohodnout na právu, podle kterého se bude případná arbitráž řídit (tj. například zda podle anglického, nebo čínského). Dohoda by měla být i na místě, kde bude řízení eventuálně probíhat, v jakém jazyce se povede, podle jakých pravidel a také kolik bude rozhodců - jestli jeden nebo tři.

Oba odborníci, se kterými týdeník Ekonom hovořil, poněkud brzdí optimismus, se kterým se západní firmy vrhají do podnikání v Číně. Jak Gavin Denton, tak Mingchao Fan mluví o kulturních rozdílech, které se výrazně promítají i do světa byznysu. Fan uvádí, že se vše odvíjí už od způsobu, jakým jsou vedeni školáci. "Čínským dětem se ve škole říká, že mají poslouchat. Západní děti se učí, že se mají ptát," říká Fan. Při domlouvaném obchodu se to projeví tak, že čínský podnikatel se nebude ptát třeba ani v okamžiku, kdy nebude spokojený s tím, co se domlouvá.

Gavin Denton upozorňuje i na to, že Číňané se dívají na čas úplně jinak než lidé na Západě. "Když se něco nepodaří za pět let, tak se to může podařit za deset nebo patnáct let. V kontrastu s tím my na Západě už dokonce ani neuvažujeme v rocích, ale v kvartálech," upozorňuje Denton.

Pokud firma nechce utopit své naděje ve sporech, je podle něho nezbytné, aby provedla co nejrozsáhlejší průzkum a nelitovala času pro zjištění co největšího množství informací o Číně. To vyžaduje i spoustu peněz. "Problém je v tom, že když tyto peníze a čas nevynaloží na začátku, tak je dost pravděpodobně zaplatí na konci za právníky," uzavírá Denton.

Jan Bumba

Investice v Číně

111,72 miliardy USD
Taková byla výše přímých zahraničních investic v Číně v roce 2012.

24 925
Tolik nových podniků se zahraniční majetkovou účastí vzniklo loni v Číně.

Nejvýznamnějším evropským investorem v Číně je Německo - objem jeho investic činil v roce 2012
1,47 miliardy USD

Největší objem investic proudí do Číny z Hongkongu - loni to bylo
71,3 miliardy USD

Sporům v Číně se nelze zcela vyhnout. Firmy by se už při podpisu smlouvy měly dohodnout na právu, podle jakého bude případná arbitráž probíhat.

Továrna firmy Wahaha. Arbitrážní spor společnosti Danone s firmou Wahaha patří k těm největším, k jakým v Číně dosud došlo. Foto: Reuters

Související