Na inspekci do sídla pražské kanceláře Saxo Bank přijel Lars Christensen, spolumajitel, zakladatel a ředitel Saxo Bank v jedné osobě, právě ve chvíli, kdy (nejen) finančním světem hýbala krize na Kypru a zdanění bankovních vkladů. Když pak v rozhovoru pro týdeník Ekonom přišla řeč na problémy eurozóny a řešení ordinovaná evropskými politiky, Christensen se viditelně zachmuřil: "Lidé chtějí podnikat, umějí to. To lidé jsou tím motorem růstu a prosperity. Oni vytvářejí nová pracovní místa i daňové příjmy. Ale musejí mít k tomu podmínky. Místo toho je tu spousta omezení, byrokratických překážek, často přicházejících z Bruselu, které brání efektivnímu rozvoji podnikání," říká Lars Christensen.

Nijak se netajíte přesvědčením, že Evropská unie postupně míří k ekonomické sebevraždě. Je to podle vás nezvratné?

Možná to zní jako příliš silné vyjádření, ale eurozóna je ve vážných problémech, klopýtá od jedné krize ke druhé a měla by na to rychle reagovat. Kdykoli vyřeší jednu krizi, objeví se nová. Kdykoli přijde s nějakým řešením, vynoří se jiný problém. Mohli jsme to vidět teď na příkladu zdanění vkladů na Kypru. Země stojící mimo eurozónu jsou na tom lépe.

Euro samotné je podle mne chybná konstrukce. Nestojí na pevných základech, vzniklo bez fiskální unie, bez větší politické integrace, i když se počítalo, že časem tato integrace proběhne. Jenže lidé o tuhle změnu nestojí, nechtějí federalizaci a za takových podmínek nemůže eurozóna dále fungovat. Krize se budou opakovat a situace bude jen horší a horší. Jsem přesvědčen, že se teď někdo musí zhluboka nadechnout a jasně říci: Ano, udělali jsme chybu, omlouváme se, ale teď se to pokusíme napravit. Pokud se bude postupovat dobře, možnost nápravy tu stále je. Ale ve stávající cestě už prostě není možné pokračovat. Nejen z hlediska eurozóny, ale i z hlediska celé Evropské unie.

Euro tedy podle vás vůbec nemělo vzniknout?

To jsem neřekl. Problém ale je, že euro vzniklo na špatných základech a že nyní evropská veřejnost nestojí o to, aby dodatečně vznikala opatření typu fiskální unie, politické integrace, federalizace. A proto by měl přijít nějaký plán bé. A to je postupně, ale nezvratně euro rušit, nechat země tuto měnu pomalu opouštět, místo toho, aby do eurozóny vstupovaly nové a nové země.

Takže třeba i řešením pro Kypr by bylo nechat ho zbankrotovat a vrátit ho zpět ke kyperským librám?

To by nebylo ideální řešení. Ten proces má být pozvolný. Ale je třeba se dívat na to, jaký vzkaz Evropská unie dává lidem. Utrácí ohromné množství peněz na to, aby zachovala status quo, místo toho, aby se pokusila problém skutečně vyřešit, což by stálo stejné množství peněz. Podívejte se na ty neskutečné sumy, které EU nalila do záchrany Řecka. A co je výsledkem? Nic. Řecko má stále stejné problémy. Stálo by méně peněz, kdyby se úsilí zaměřilo na odchod Řecka z eurozóny, znovuzavedení drachmy a cestu k nalezení konkurenceschopnosti. To je ten správný směr.

Možná euro neskončí úplně, možná má smysl, když si euro ponechá šest sedm zemí. Ale tak jako dnes se pokračovat nedá.

Budoucnost eura tedy vidíte v jakési variaci na německou marku pro několik vybraných zemí se zdravou ekonomikou?

Něco na ten způsob. Jisté je, že pokud vše necháme tak, jak je to dnes, dříve nebo později dojde k explozi, k neřízeným bankrotům, k nuceným odchodům z eurozóny. A to skutečně není ideální způsob, jak řešit problém. Není lepší mít promyšlený a organizovaný systém, jak postupně euro zrušit, či jeho konstrukt postavit na úplně jiné bázi?

MALÁ ZAJÍMAVÁ EUROZÓNA

Pokud byste měl poradit české vládě, doporučil byste jí tedy, aby na přijetí eura raději ani nemyslela?

Určitě má smysl o tom přemýšlet, sledovat, co se kolem eura děje, ale rozhodně je velmi moudré zůstat mimo eurozónu.

Jako Dánsko...

Ano. Jsem opravdu rád, že moje země přijetí eura už dvakrát odmítla. Naposledy to sice bylo velmi těsné, ale dnes jsou čtyři pětiny Dánů proti přijetí eura. Ostatně naši politici nyní ani neuvažují o tom, že by referendum na toto téma znovu vypsali. Možná někdy daleko v budoucnosti, pokud euro ještě bude. "Malá eurozóna" ve složení Německo, Benelux či Rakousko by ale mohla být zajímavá i pro Dánsko. Ale eurozóna v současné podobě? Ne.

Má mimochodem to, že jedna ze světových poboček Saxo Bank je i v Praze, něco společného s tím, že u nás nemáme euro?

To určitě ne, vždyť máme svoji kancelář i v Bruselu. Náš byznys je s eurozónou velmi spjatý, eurozóna je byznysově a investičně zajímavá. Nejde mi o to, aby euro bylo zničeno, ale o to, aby byl jeho problém vyřešen. Pražská kancelář je svého druhu zajímavá laboratoř. Protože je zodpovědná jak za Česko, které euro nemá, tak za Slovensko, jež euro přijalo. A je určitě zajímavé sledovat, jak se obě země, které si jsou jinak v mnohém podobné a mají dlouhou společnou historii, vyvíjejí.

Pokud jde o krizi, kritizujete, že se politici soustředí pouze na makroekonomii. Vy řešení vidíte naopak v důrazu na mikroekonomii, na podporu podnikání. Skutečně v tom spatřujete ideální cestu z krize?

To, co otáčí světem, nejsou vlády, není Evropská unie nebo parlament. Jsou to podnikatelé, privátní sektor, to jsou ti, kteří dávají lidem práci. Jedním z důvodů současných problémů je to, že lidé mají strach z budoucnosti, žijí v nejistotě. Je proto na místě soustředit se na byznys, podporu podnikání. Lidé chtějí podnikat, umějí to. To lidé jsou motorem růstu a prosperity. Oni vytvářejí nová pracovní místa i daňové příjmy. Ale musejí mít k tomu podmínky. Místo toho je tu spousta omezení, byrokratických překážek, často přicházejících z Bruselu, které brání efektivnímu rozvoji podnikání.

V jakých oborech podnikání osobně vidíte budoucnost? Často se mluví o hi-tech, o nanotechnologiích...

Budoucnost má každá oblast, pokud ji necháte se rozvíjet. To je přesně ta chyba, kterou vlády obvykle dělají - že vyberou obory, na něž bychom se měli soustředit, říkají, co bychom dělat měli a co ne. To nemůže skončit jinak než tak, že se mýlí. Nikdo vám dopředu nezaručí, že se nějakému oboru bude skvěle dařit za 20 let. Proč by to měli vědět politici? Lepší je nechat lidi mezi sebou soutěžit, dát jim k tomu rovné podmínky a využívat při tom samozřejmě ty nejlepší dostupné technologie a inovace.

V minulosti ze západních zemí odcházela průmyslová výroba do východní Evropy a do Číny. Ale cena práce tam už není tak nízká, inflace roste a vidíme, že třeba do USA se tato výroba znovu vrací. I když se nám dnes v západní Evropě může zdát, že se nějaká výroba u nás nevyplatí, může se to jednoduše změnit. Nemůžete prostě předem určit vítěze a poražené.

Na svém blogu jste se nedávno v souvislosti s krizí na Kypru a prvotním nápadem zdanit i vklady pod 100 tisíc eur zeptal, zda je Evropská unie stále ještě vůbec civilizovanou demokracií. Je, nebo není?

Rád bych si myslel, že z velké většiny stále ještě je. Ale to, že jsou vklady pod 100 tisíc eur chráněny zákonem po celé Evropě, je něco tak fundamentálního, že prostě není možné najednou přijít a říci: Potřebujeme peníze, tak vám ty vklady zdaníme. Tohle rozhodně na seznam civilizovaného chování nepatří. Ve chvíli, kdy se lidem pokusí někdo upřít jejich vlastnická práva a mění právní prostředí podle toho, jak se mu to hodí, je nutné se ozvat a zvolit i tvrdší slova. Samotný fakt, že se téma zdanění pojištěných vkladů stalo předmětem jednání, považuji za velmi varující a doufám, že to byla chyba, která se nebude opakovat.

Takže si nemyslíte, že by evropští politici byli tak troufalí, že by s podobným nápadem přišli někdy v budoucnu třeba i v zemích, jako je Francie, Itálie nebo Španělsko?

Obávám se, že musíme dojít k závěru, že když se o to pokusili jednou, proč by to někdy nemohli udělat znovu? Už proto, že očekávám, že se krize bude ještě zhoršovat a problémy narostou. Je tedy možné, že takových nápadů bude v různých podobách přibývat. Z hlediska popularity u voličů bude například snadné prosadit nějaké speciální zdanění bohatých. Demokracie ale nestojí jen na vládě většiny, ale i na tom, že jsou nějaká nedotknutelná práva.

Typické je to v USA - máte právo na život, na nedotknutelnost svého majetku a na to, abyste měli šanci dosáhnout štěstí. Pokud by Evropa na takové věci chtěla zapomínat a soustředila se jen na prosazování názoru většiny, není to demokracie.

Kdo jsou vedle Evropské unie a Spojených států klíčoví hráči finanční krize? Jsou třeba Rusko nebo Čína ti, kteří nějakým způsobem tahají za nitky v zákulisí?

Z finanční krize můžete těžko obvinit někoho jiného než evropské politiky a lidi v Evropě a v USA, kteří zkrátka utráceli mnohem více, než měli. Například Číňané Evropě pomáhají se z problémů spíše dostat. I když se spolu s Ruskem mohou snažit z krize něco vytěžit pro posílení svého postavení, z rozpoutání krize je rozhodně vinit nemůžeme.

DOPORUČUJI ŠVÉDSKÝ MODEL

Sám se angažujete v dánské politice, veřejně vystupujete, zajímá vás sociální problematika. Myslíte si, že sociální model, jaký je v Dánsku či třeba ve Švédsku, je ideální a následováníhodný pro celou Evropu?

Nelze nás házet do jednoho pytle. Švédský model je jiný než dánský. Švédsko prošlo v posledních 10 letech řadou reforem, omezilo veřejné výdaje, snížilo daňové zatížení tak, že je dnes o čtyři procenta za Dánskem. V tomto smyslu bych švédský model doporučil spíše.

V Dánsku máme dost problémů. Ale i řadu dobrých věcí. Například neutrácíme více, než máme. Můžete namítnout, že když na daních vyberete přes 50 procent HDP, tak to vládě samozřejmě musí bohatě stačit. Ale spousta zemí má výdaje mnohem větší a žije na dluh.

Co také funguje dobře, je flexibilní pracovní trh. Je relativně snadné lidi jak nabírat, tak propouštět, což je dobrá věc.

Co si mimochodem myslíte o dani z finančních transakcí, kterou se chystá zavést 11 zemí Evropské unie. Jak zasáhne Saxo Bank?

Budeme se s ní muset nějak vyrovnat a budeme ji muset platit. Rozhodně z toho nemáme radost a nedá se čekat, že bychom v zemích, kde se tato daň bude platit, nějak zvláště rozšiřovali náš byznys. Naopak tam, kde to půjde, tak ho přestěhujeme, jak to nepochybně udělají i ostatní. Pokud země, které tuhle daň zavedou, čekají vyšší výběr daní, tak se mýlí. Naopak výběr bude ještě nižší, protože přijdou o další daně z byznysu, který je na finanční transakce navázán. Ale vůbec mě nepřekvapuje, že s tímhle nápadem přišly země eurozóny. Ostatní země takové hlouposti nedělají.

Známý je příklad z 80. let ze Švédska, kde tuto daň zavedli: třetina obchodníků se přesunula do zahraničí, futures obchody prakticky zmizely, a Švédsko za několik let daň zrušilo. Proč to teď podle vás eurozóna opakuje?

Nevím, asi proto, že je naprosto zoufalá? Neustále vysílá špatné signály, vrší chyby, snaží se nadbíhat veřejnému mínění, proto přichází s návrhy na zdanění bohatých či právě s daní z finan-čních transakcí. Kdo chce ve své zemi fungující kapitálové trhy, ten tuto daň nezavede. Narušuje to fungování trhu a těch 11 zemí na to brzy přijde. Je to hloupý nápad a čekám, že se historie zopakuje.

Vaše banka se specializuje na investice. Dokázal byste v tomto čase poradit, kam investovat? Existuje něco jako bezpečný přístav?

Hlavní cíl pro několik příštích let je najít takovou investici, která se nebude znehodnocovat. Což není úplně snadné. Rizikových oblastí na trhu je celá řada. Osobně bych se nyní příliš neangažoval ve státních dluhopisech. A také akciové trhy jsou silně ovlivňovány kvantitativním uvolňováním a jsou drženy uměle vysoko. Do kyperské krize jsme si mohli myslet, že mít hotovost v bance je bezpečné, o tuhle iluzi jsme už ale také přišli...

Jak tedy investujete své vlastní peníze?

Já mám v podstatě jen dvě velké investice. První z nich je Saxo Bank a druhá je hotovost. Nemyslím to jako vtip.

Platí, že nejlepší investicí je váš vlastní byznys. Znáte prostředí, v němž se pohybujete, víte, na co se soustředit, kdy a do čeho investovat. Máte nad svým podnikáním kontrolu a víte i to, koho vinit z toho, když se vám nedaří. Kdybych si měl vybrat mezi tím, zda peníze investovat někde na akciových trzích, nebo do Saxo Bank, je jasné, co si vyberu.

A jak utrácíte za své koníčky?

Moje hobby je moje práce. Zajímá mne i veřejný život, politika, sociální problémy, jak jste ostatně sám zmiňoval. Rád si o tom i čtu. Mám rád i současné umění, můj oblíbený umělec je fantastický německý malíř Gerhard Richter. Mám i malou sbírku umění, i když nic extra. A snažím se i sám malovat. Nemyslím, že nějak zvlášť dobře, ale je to příjemná relaxace.

Lars Seier Christensen (50)

Kariéra:
- Je jedním ze dvou zakladatelů Saxo Bank a je jejím generálním ředitelem.
- Na počátku stála brokerská firma Midas, již Christensen založil v roce 1992. V roce 2001 získala bankovní licenci a byla přejmenována na Saxo Bank.
- Saxo Bank byla jednou z mála významných institucí, která předpověděla současnou finanční krizi a státní bankrot Islandu.

Soukromí:
- Má rád současné umění a snaží se i sám malovat.

Saxo Bank

- Globální investiční banka
- Založena v roce 1992 původně jako brokerská firma, od roku 2001 vlastní bankovní licenci.
- Hodnota Saxo Bank se odhaduje na 20 miliard dánských korun (70 miliard Kč).
- Má více než 1000 zaměstnanců a nabízí podporu téměř ve 180 zemích světa.
- Získala řadu ocenění za technologie, produkty a služby.
- V roce 2011 byla oceněna mj. za nejvyšší nárůst celkového tržního podílu dle objemu (10 až 25 mld. USD).

Euro samotné je podle mne chybná konstrukce. Nestojí na pevných základech.

To, co otáčí světem, nejsou vlády, není Evropská unie nebo parlament. Jsou to podnikatelé, privátní sektor, to jsou ti, kteří dávají lidem práci.

Já mám v podstatě jen dvě velké investice. První z nich je Saxo Bank a druhá je hotovost. Nemyslím to jako vtip.

"Hlavní cíl pro několik příštích let je najít takovou investici, která se nebude znehodnocovat," říká šéf Saxo Bank Lars Christensen. Foto: Bloomberg