Patřívalo mezi ctnosti mít "poslední věci" v co nejlepším pořádku. Třeba můj děda měl sepsaný mnohostránkový manuál, co máme udělat po jeho smrti, a pravidelně nám připomínal, ve kterém šuplíku ho najdeme. Mnoho let se pak těšil dobrému zdraví, a když umřel, tak jsem byl už skoro dospělý, ale stejně byl na seznamu úkolů bod číslo 37: "Miloušku, dobře se uč!" A nebyl to zdaleka bod poslední.

To bejvávalo! Dnes myšlenky na smrt ze svého života vytěsňujeme. Ovšem toho harampádí, které za sebou necháváme, je paradoxně mnohem více. A nemyslím jen věci někde na půdě, v kůlně nebo po šuplících v kanceláři. Spousta krámů je dnes digitálních. A ano, sice se nikde nepletou a nezabírají místo, avšak paradoxně o to obtížnější je pro pozůstalé se jich zbavit.