Z letošní dlouhé a tuhé zimy se Ole Harild a členové dánského lyžařského klubu "Bornholm Skivenner" radují. Díky nízkým teplotám se sníh na sjezdovkách jejich lyžařského areálu drží déle než obvykle a v případě potřeby je svah možné uměle zasněžovat. Takové podmínky pro ně - na rozdíl od konkurence v Alpách či Dolomitech - rozhodně nejsou samozřejmostí. Jejich malé lyžařské středisko se totiž nachází na ostrově Bornholm, tedy na jednom z nejteplejších míst Skandinávie, jemuž se rovněž přezdívá "slunečný ostrov".

Za to, že se na tomto 162 metrů vysokém kopci dá vůbec lyžovat, Dánové vděčí Bruselu. Při financování prvního vleku a příslušenství jim totiž pomohl příspěvek z evropských fondů ve výši výši 50 000 eur. "Našel jsem program Evropské unie, který podporuje vytvoření aktivit pro mladé lidi na venkově," cituje Harilda agentura AFP. Dnes 62letý poradce se rozhodl zkusit své štěstí a žádost podal. "Nečekal jsem, že něco tak bláznivého podpoří," dodává.

Nejde o jediný obskurní projekt, na který EU přispěla ze svých fondů. Na první pohled nepochopitelný je také případ podpory ve výši více než jednoho milionu eur na trénink tanečnic v italské televizi anebo patnáct tisíc eur na financování výstavby sauny pro koně ve Finsku. Dotace prostřednictvím zemědělských fondů inkasují i evropští panovníci: například královna Alžběta II. Majetek britské královské rodiny, která například roce 2008 dostala z unijních zemědělských fondů 474 tisíc liber, se přitom odhaduje na 44 miliard liber.

Bruselský superman "Olaf"

Rozmarné utrácení dokonce nyní kritizoval i unijní účetní dvůr. Podle jeho zprávy z konce minulého roku byly "vyhozeny" miliardy eur, obzvláště právě v oblasti regionální politiky a podpory venkova. Kontroloři ve zprávě uvádějí, že z celkového rozpočtu Evropské unie ve výši 129,4 miliardy eur bylo v roce 2011 zhruba pět miliard rozdáno chybně. To odpovídá 3,9 procenta celkového rozpočtu a je to o 0,2 procentního bodu více než v roce 2010.

Kritika dopadá například na podporu "zelených ploch" v Evropské unii. Tedy oblastí, které mají sloužit jako krmné pastviny. Peníze k tomuto účelu získaly mimo jiné španělská Galície a italská Lombardie, i když jsou oba regiony hustě zalesněny.

Trnem v oku je účetnímu dvoru podle agentury DPA také nadsazování personálních nákladů při výzkumných projektech či chyby při udělování veřejných zakázek. O penězích se přitom nerozhoduje jen v Bruselu, přibližně 80 procent dotací rozdělují přímo jednotlivé členské státy, které se lépe vyznají v místních podmínkách. Komise má sice možnost výdaje posléze kontrolovat, to je ale velmi náročné.

Hříšníky proto pomáhá hledat OLAF neboli protikorupční úřad (zkratka se odvozuje z francouzského Office de Lutte Anti-Fraude). Orgán, který byl založen v roce 1999, má za úkol nejen vyšetřovat případy, kdy došlo k podvodům na úkor unijního rozpočtu, ale také bojovat proti korupci a odhalovat chybné chování v rámci orgánů Evropské unie. "Vzhledem k současné finanční situaci je boj s podvody a korupcí důležitější než kdy jindy," řekl na loňské výroční konferenci šéf úřadu Giovanni Kessler.

Práce vyšetřovatelů se vyplatí. V roce 2011 OLAF udělil pokuty ve výši 691 milionů eur, přitom jeho rozpočet činí pouhých 58 milionů eur. Za každé investované euro unie dostala 12 eur zpět. Celkem bylo od roku 1999 provedeno kolem 3500 vyšetřování, při nichž byly 335 osobám uděleny tresty odnětí svobody. Zpět byly kromě peněz získaných z pokut také vráceny unii prostředky ve výši přes 1,1 miliardy eur.

Zatím největší ryba v síti protikorupčního úřadu uvázla na jihu Itálie. V Kalábrii se v rámci projektu výstavby nových silnic "utopilo" na 389 milionů eur. Ke zpronevěře došlo prostřednictvím falešných faktur dodavatelům a manipulací účetnictví. Jednalo se mimo jiné o výstavbu dálnice A3. Tato pět set kilometrů dlouhá spojnice mezi Salernem (v blízkosti Neapole) a městečkem Reggio Calabria se sice staví již padesát let, ale z části je stále ještě dvouproudová. Kalábrie obecně patří mezi problémová "staveniště" v unii, a to kvůli mafii 'Ndrangheta. "Ta se objeví všude, kde jsou ve hře veřejné zakázky," cituje deník Die Welt soudce Roberta di Palmu, který již vedl dva korupční soudy kolem dálnice A3.

Peníze na tento projekt šly ze strukturálních fondů, jež mají podpořit hospodářský rozmach v nejchudších zemích. Podle Evropského účetního dvora docházelo k nejvíce chybám u výdajů na projekty ve skupině "rozvoj venkova, životní prostředí, rybolov a ochrana zdraví". Tam míra pochybení činila 7,7 procenta.

Jistá potíž tkví ale v tom, že OLAF sám nemá pravomoce obrátit se na soud a musí spoléhat na spolupráci členských států. Kritici namítají, že v mnoha zemích hříšníkům nehrozí tvrdá pokuta, mnohdy je zneužití fondů považováno spíše za kavalírský delikt. Jen sedm procent všech případů, které OLAF odhalil, bylo vyvoláno vyšetřováním v daném státě. Mnoho případů vyjde najevo jen díky anonymním tipům. Samotné země, respektive státní orgány, se zpronevěrou peněz zjevně příliš netrápí, proto jsou to spíše soukromé subjekty, které upozorní na to, že je někde nesrovnalost.

Stáda podvodníků

Zarazit zneužívání unijních prostředků není snadné už jen kvůli tomu, že mnohdy jsou zdánlivě nereálné projekty zcela legální. Jako již zmiňovaná sjezdovka v Dánsku. Na nápad provozovat vlek Ole Harild podle deníku Die Welt dostal v roce 2006, když neměl čas s přítelkyní vyrazit na lyže. "Tak proč si nepostavit sjezdovku vlastní," pomyslel si a pustil se do plánování. O peníze si zažádal u dánského státu a evropského zemědělského fondu ELER. Oba dohromady přispěly částkou 100 000 eur.

Harild nakoupil ojetou rolbu, 80 párů lyží na půjčování a pustil se do podnikání. V prvním roce sice vlek fungoval jen den a půl, postupem se ale výkon zlepšoval. V roce 2008 to bylo devět dní a v letech poté díky bohaté nadílce sněhu zhruba 30 dní. "Je nám jasné, že nemůžeme být v provozu každou zimu. Budeme rádi, když se nám to povede v devíti z deseti zim," citoval Harilda deník Merkus-Online.

Na lyžování toho ale upřímně řečeno není mnoho, nejdelší sjezdovka má 240 metrů (celkem jsou na Bornholmu již tři sjezdovky dlouhé celkem 700 metrů) a výškový rozdíl 38 metrů. To je srovnatelné s těmi nejkratšími sjezdovkami ve Špindlerově mlýně (tam má ale nejdelší sjezdovka téměř dva kilometry a převýšení 450 metrů).

Podobných případů je nesčetně, jejich monitorováním se mimo jiné zabývá britský think tank Open Europe. Ten v roce 2008 upozornil třeba na dotaci ve výši 100 tisíc eur, kterou obdržel finský projekt "Intertango". Jeho cílem byla další "internacionalizace finského tanga". To je odvozeno od argentinského tanga, jeho melodie jsou však spíše v moll než v dur. Na 150 tisíc eur třeba dostalo etnografické muzeum v Záhřebu, které bylo součástí projektu "Podnikatelská kultura a evropská města" a uspořádalo výstavu o "sociální relevanci kávy".

Podle Open Europe například 16 394 eur ze zemědělského fondu EAFRD dostali farmáři v Tyrolsku na to, aby se "emociálně lépe spojili s krajinou". Rakouský stát jim k tomu přidal 24 119 eur. Cílem bylo, aby se obyvatelé cítili více svázáni s regionem, a náplní pak byly rozhovory s usedlíky či výstavy, které měly ukázat, na co mohou být lidé v Tyrolsku pyšní.

Celkem 150 000 eur před lety spolkl projekt "Music in our time", jehož cílem bylo více integrovat dánské a švédské komponisty žijící v regionu Öresund. Podobný grant dostaly i tamní spolky zahradníků. Ve Finsku byl zase několika tisíci eur podporován také projekt "Creative Tampere", který má zlepšit atmosféru stejnojmenného města. Z peněz jsou například placeni městští klauni, kteří mají bavit kolemjdoucí.

Třicet milionů eur pak podle Open Europe putovalo na podporu hotelů, které byly postaveny bez stavebního povolení. Na osmdesát tisíc eur Brusel v roce 2008 věnoval na vytvoření virtuální verze švédského města Malmö na internetové platformě "Second Life". Cílem silně kritizovaného projektu bylo oslovit mladé lidi a představit nejznámější budovy v Malmö.

Nekonečné počítání oveček

Další peníze z Evropských fondů se pak ztrácejí kvůli podvodům. Za nefér je považováno například počínání řeckých chovatelů ovcí před několika lety. Ti nechali svá stáda registrovat dvakrát či třikrát, aby si tak zajistili vyšší subvence.

Na ostrově Kréta se podle časopisu Der Spiegel zase spřátelení sedláci spojili a navzájem si pro sčítání půjčovali své ovce. "Tři čtyři sedláci se domluvili a své ovce spojili v jedno stádo. V noci je pak rychle přeháněli k sedlákovi dalšímu, kam přišla kontrola," citoval tehdy časopis jednoho ze svědků. Není to jediný řecký podfuk - od roku 1996 si unie od Atén nechala vrátit téměř miliardu eur, která byla vyžádána na základě falešných údajů.

Podobných metod podle Open Europe v roce 2009 využili také sedláci v Itálii. Ti na rozdíl od Řeků větší stádo potřebovali na to, aby se pro subvence vůbec kvalifikovali.

Zemědělství a strukturální fond jsou jakousi Achillovou patou Evropského rozpočtu, koneckonců tvoří také největší položku. Letos na agrární politiku poputuje 58 miliard eur, tedy 39 procent rozpočtu. Podíl zemědělství na hrubém domácím produktu unie přitom dosahuje přibližně dvou procent.

Ze štědré podpory unie se mohou těšit například výrobci rajčat, kteří inkasují hned několikrát - nejen na pěstování jablíček, ale také na zpracování přezrálé zeleniny například na rajčatový protlak či export mimo EU.

Dalším paradoxem také je, že Evropská unie investuje desítky milionů eur do kampaně proti kouření, ale na druhou stranu řadou subvencí podporuje výrobce tabáku. Podle britského tisku tak například koncern British American Tobacco dostal 1,6 milionu eur na výstavbu nové továrny na cigarety v Evropské unii. Nutno ale dodat, že co se týče tabáku, je Brusel přísnější, dříve bývaly subvence pro pěstitele tabáku (třeba v Řecku či Španělsku) vyšší, postupně se ale snižují.

Inspirace na Novém Zélandu

Někteří ekonomové a kritici vedou diskuse o tom, do jaké míry jsou vůbec subvence prospěšné a jakým způsobem by se měly rozdělovat. Potíž je dosud v tom, že většina peněz se rozděluje na základě přímých subvencí, pro jejichž výši je relevantní velikost podniku. Tak se může stát, že peníze inkasují i firmy, které jsou beztak vysoce ziskové. Naopak mnoho menších farmářů musí i navzdory finančním injekcím s podnikáním skončit. Jen v Německu se tak počet sedláků od roku 1990 zmenšil o polovinu - z 54 tisíc na 27 tisíc - a to přestože do zemědělství plynulo na 200 miliard eur.

Brusel se obvinění ze zbytečného vyhazování peněz brání a poukazuje na to, že většinu prostředků na projekty udělují samotné státy. Kohezní fondy navíc dle jeho názoru podporují vytvoření nových pracovních míst a slouží k zachování schopností obyvatelstva, infrastruktury a životního prostředí. Například podle propočtů Petera Eggera, profesora na univerzitě ETH v Curychu, lze v chudších regionech sice z každého nasazeného eura získat výnos ve výši 1,20 eura, ale to se od případu k případu velmi liší. Pouze ve 47 procentech z celkových dvou stovek zkoumaných regionů byl výsledek pozitivní. Egger podle listu Frankfurter Allgemeine Zeitung soudí, že se finanční podpora vyplatí jen tam, kde je také dostatek vzdělaných pracovních sil a dobré instituce, především fungující státní správa. V regionech s velkou korupcí se peníze spíše ztrácejí.

Na zneužívání podpory dokonce poukazují i politici v daných zemích. Podle někdejšího řeckého ministra hospodářství Michalise Chrysochoidise subvence unie jeho zemi dokonce uškodily. "Zatímco jednou rukou jsme brali peníze z unie, bohužel jsme je druhou rukou neinvestovali do nových a konkurenceschopných technologií," řekl deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung loni politik, který nyní zastává post ministra pro ochranu občanů. "Všechno šlo do spotřeby. Výsledkem bylo, že všichni, kteří něco vyráběli, své podniky zavřeli a raději založili firmy na import zboží, protože na tom mohli vydělat více," vysvětluje.

O tom, že by se na subvence z velké části dalo zanevřít, podle magazínu Die Zeit dokazuje příklad Nového Zélandu. Tam byla v osmdesátých letech podpora zrušena a farmáři sami museli najít cestu z krize ven. Dnes jsou ale jejich produkty velmi úspěšné a tamní příroda láká turisty z celého světa.

Spory, jak by se s penězi mělo správně naložit (a to především v současné hospodářské krizi), se vedou v samotném Bruselu. V polovině března tak Evropský parlament historicky poprvé odmítl schválit návrh členských států na podobu příštího víceletého finančního rámce na roky 2014 až 2020. Zástupci 27 členských zemí se 8. února po dlouhém vyjednávání dohodli na maximální výši rozpočtu 908 miliard eur.

To ale evropským zákonodárcům nestačí. Dle jejich názoru premiéři členských zemí nedostáli jejich požadavku, aby modernizovali rozpočet a dali mu nutnou flexibilitu. Kritizují například, že nevyužité peníze plynou zpátky do jednotlivých států. Podle bruselských poslanců by bylo lepší, kdyby byly přiřazeny do rozpočtu na rok následující. Navíc chtějí, aby bylo možné přesouvat prostředky z jedné rozpočtové kapitoly do druhé (například mezi zemědělstvím a podporou hospodářské soutěže). Nyní proto nastane další kolo vyjednávání.

Spravedlivé rozdělování peněz by měly podpořit i tvrdší kontroly, které jsou především u menších obnosů mnohdy laxní.

A další peníze na dánské vleky

Učinit přítrž zdánlivě nesmyslným subvencím ale není snadné. Dokazuje to i případ dánských lyžařů. Navzdory vlně pohoršení při udělení prvního grantu totiž podle informací médií minulý rok dostali subvence další. Celkem jde o 33 tisíc eur na rozšíření vleků. "Je to zcela v souladu s článkem 56 nařízení 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova," citoval deník Die Welt komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova Daciana Cioloşe.

Barbara Bublíková
spolupracovnice redakce v Německu

Projekty financované z dotací EU

Rozpočet EU v roce 2011 a chybné dotace

129,4 mld. eur
Takovou částkou disponoval celý rozpočet Evropské unie v roce 2011.

5 mld. eur
Taková částka z unijního rozpočtu byla v roce 2011 vydána chybně.

3,9 procenta
Na tolik v roce 2011 vzrostla částka, kterou EU z celkového rozpočtu rozdala chybně na projekty.

Brusel zdůrazňuje, že o rozdělování peněz na projekty rozhodují jednotlivé státy.

Socha za 20 milionů. Na 55 metrů vysokou sochu v britském Manchesteru přispěla v roce 2009 unie 800 000 eury (cca 20 mil. korun). Socha ale musela být po pár měsících odstraněna, neboť vítr ulamoval její hroty, což ohrožovalo kolemjdoucí. Foto: Isifa

Související