Málokterý nápad Evropské unie vzbuzuje mezi odbornou veřejností tolik emocí jako daň z finančních transakcí. Na jejím za­vedení se v nějaké formě dohodlo 11 evropských států, přičemž Česká republika mezi nimi není. Jaký je vlastně smysl této daně?

Za prvé je to potrestat zlé spekulanty, kteří stáli za vypuknutím krize. Za druhé vybrat nové daně do rozpočtu a za třetí omezit nežádoucí spekulativní aktivitu na některých segmentech finančního trhu. Obávám se, že ani jeden z těch účelů se nepodaří splnit.

 

Obdobná daň byla implementována historicky několikrát, většinou krátce. Prakticky jediné místo, kde vydržela, je, tuším, Velká Británie, pro jeden specifický druh aktiv. Potom byla zavedena někdy v 90. nebo 80. letech ve Švédsku. A skončilo to katastrofou, protože v obchodu nastal 60procentní propad. Teď něco podobného zažívá Itálie. Dá se tak reálně na této dani vůbec něco vybrat?

Myslím, že nikoli, protože shoda ne­existuje ani uvnitř Evropské unie, natož ve světě. Tomu se moderně říká delokalizace. Také studie Evropské komise říká, že někteří účastníci finančního trhu – a to nejen obchodníci s cennými papíry, banky, ale také emitenti cenných papírů – se mohou prostě odstěhovat, přemístit své sídlo mimo Evropskou unii tak, aby se vyhnuli dopadu této daně. Tomu chce komise zabránit takzvanou extrateritorialitou, tedy snahou vybírat daň i z transakcí, které se neodehrávají na území Evropské unie nebo mezi dvěma bankami či mezi dvěma obchodníky, jejichž státy tyto poplatky zavedly.

 

Kdo budou oběti těchto daní? Jejich výběr například bude efektivní u spotových obchodů s akciemi, ovšem ty se na vzniku krize příliš nepodílely. Problémy byly naopak v derivátech obchodovaných po telefonu...

Na první pohled jsou nevinné oběti třeba exportní korporace, které v rámci svého běžného chodu zajišťují exportní inkaso. Nebo jsou to penzijní fondy. Těžko jim vysvětluji, proč by měly platit daň, když přece žádnou krizi nezavinily a ani nemohly čerpat žádnou státní pomoc. Těžko se to vysvětluje i s pomocí všeobecných proklamací – jako třeba solidarita. Nevinné oběti jsou korporace a dlouhodobí investoři, kteří legitimně zajišťují své transakce. A potom taková perlička nakonec. První nevinné oběti v České republice budou pobočky německých bank, protože na ně se ustanovení o dani vztahuje automaticky. S jejich pobočkami tak bohužel asi nikdo nebude chtít obchodovat, protože ony budou muset tuto daň promítnout do svých cen, čímž ztratí konkurenceschopnost.

 

Jestli nějaký segment krizí prošel bez ztráty kytičky, tak jsou to penzijní fondy. Naopak po celou dobu spíše hrály stabilizační roli...

 Nejde přitom jen o penzijní fondy jako instituce, ale i o jejich úspory, které v nich jsou. Právě kvůli tomu tyto daně nezavedlo Nizozemsko. Země si vypracovala analýzy, z nichž vyplývá, že pokud by daň byla zavedena, tak v dlouhodobém horizontu penzistům klesnou výnosy o 15 procent. Já to prostě vidím jako špatně podaný politický příběh, notabene ještě špatně organizačně zajištěný.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

 

 

Související
Zobrazit