Vážený pane poslanče Béme, vážený pane doktore Janoušku, dovolte mi, abych se vám oběma v této chvíli za sebe, a věřím, že i za řadu svých kolegů, upřímně omluvil.

Kdyby to šlo, rád bych Vás oba požádal, zda byste se nemohli znovu vrátit do svých někdejších funkcí primátora a jeho manažera. Musím totiž připustit, že za vašeho působení na magistrátu a v přilehlých barech zažilo naše hlavní město zcela nebývalý rozmach provázený vzestupem životní úrovně jeho obyvatel, například vás dvou.

A navíc, co je nejdůležitější, nikdy, a to bych rád podtrhl, skutečně NIKDY - na rozdíl ode dneška - nedošlo k nejmenším pochybnostem o legálnosti vašich kroků. Vím, že k tomu nebylo po celé ty roky daleko, někdo možná dokonce nechápe, jak se ještě můžete pohybovat na svobodě, případně se vůbec ukazovat na veřejnosti, ale já těmto hlasům odmítám naslouchat.