Takže není divu, že když minulý týden slavil narozeniny průkopník tohoto oboru v Česku Adam Javůrek, nebilancoval významný den z pohledu bolavých kloubů a nefunkční prostaty (počkejte, já vlastně zapomněl, že průkopníkům internetových oborů je jen něco přes 30, tak nic!), nýbrž se k němu postavil zcela v intencích své branže.

 

Vyhodnotil data, tedy došlá blahopřání podle toho, kde se mu jich dostalo. S tímto výsledkem: 55,9 procenta na Facebooku na "zdi", 23,8 procenta osobně z očí do očí, 11,9 procenta na Facebooku v neveřejném chatu, 4,8 procenta esemeskou, 1,2 procenta ve facebookovém statusu, 1,2 procenta na Twitteru, 1,2 procenta zatelefonovalo. Zajímavá statistika. Samozřejmě z ní neplynou žádné zobecňující závěry, na to je příliš osamocenou a bez kontextu. Ale i tak ta čísla nabízejí pohled na to, jak se mění naše životy.

 

Jednoznačně platí, že je čím dál více prožíváme v sociálních sítích, a nechme stranou mudrování, zda je to dobře, či nikoli. Mnohé při pohledu na výsledky napadne: kam se poděly pohlednice? Dobrá otázka. Ale kdo z vás naposledy dostal takovou gratulaci?

 

Ale počkejte, on v té statistice není také ani jeden e-mail. Míří tato elektronická služba za papírovými pohledy? Není to vyloučeno, průzkumy ukazují, že se e-maily stále používají v pracovní komunikaci, ale tu osobní rychle opouštějí. Zejména to platí pro lidi pod třicet. Třetí překvapení: velmi malý podíl gratulací po telefonu. A to i když sečteme esemesky s hovory. I to potvrzují průzkumy, čím dál více lidí používá telefon pro internetovou komunikaci, ne ke klasickému volání.

 

Na výsledky se však lze podívat i jinak. Až budete chtít někomu blízkému udělat opravdu radost, napište mu přání na papír, vložte do obálky a přilepte olíznutou známku. Připomínám, že já mám narozeniny v srpnu.