Poslouchal jsem tu písničku, když jsem zkoumal čísla o české ekonomice, která byla ve všech loňských čtvrtletích v minusu. Ta balada přeneseně sedí na současné snahy politiků v ekonomice. Vzpomeňte na poslední roky - "krizové balíčky", "reformy", "akční plány", "strategie", "prorůstová opatření"... Výsledek ale nepřišel.

 

Míra nezaměstnanosti je v Česku nejvyšší v historii. Chyba je v tom, že na rozdíl od Marie, která touží po romantickém vztahu, my ekonomiku spíše znásilňujeme. Na aktuální čísla politici (ale i řada "analytiků" a "komentátorů") nyní reagují doporučením: "Je třeba podpořit spotřebu obyvatelstva, až pak se vrátíme k růstu."

 

Ptám se ale, zvýšili jsme lidem daně (i s podporou oněch "analytiků" a "komentátorů") a teď se divíme, že neutrácejí? Zdražili jsme elektřinu dotacemi na solárka (a řada politiků se na tom napakovala) a teď se divíme, že se utrácí méně? Chceme po lidech, aby rozhazovali, ale zároveň se jim ministerstvo financí podbízí se státními dluhopisy. Chceme, aby lidé nakupovali více, ale zároveň rozjedeme změny v penzích a říkáme jim, aby více ukládali na důchod.

 

Abych neargumentoval jen teoreticky. Závěry studie od Róberta Ambriška a kolektivu z ČNB: Korelace, závislost mezi tím, jak politici hýbají s daněmi a výdaji, a tím, jak byla ekonomika vychýlena od potenciálu, vyšla 0,1. Rozuměj, dané veličiny nemají mezi sebou vztah. Do roku 2008 měli politici kupu nových daňových příjmů a místo toho, aby něco ušetřili, sami rozhazovali...

 

Po roce 2008 pak autoři studie ukázali, že to, co politici nabídli jako pomoc ekonomice v roce 2009, jí zase museli v letech 2010 a 2011 sebrat. Dodávám, levnější bylo nedělat nic. Jelikož tohle politik nikdy nepochopí, těšme se na další a další "protikrizové" a "prorůstové" balíčky, které téhle ekonomice budou v konečném důsledku na onen krach, bum a bác.

 

Aleš Michl
analytik Raiffeisenbank

Související