Jeden z klíčových politiků transformace po roce 1989 po letech veřejně přiznal, že česká cesta ke kapitalismu byla založena na státem podporovaných krádežích stamiliardových majetků.

 

Oním mužem je osobní přítel Václava Klause, vicepremiér Pithartovy vlády od roku 1991, poslední federální předseda vlády a později až do odchodu z politiky v roce 1997 ministr dopravy a zdravotnictví Jan Stráský. Stalo se tak v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Vyšel 8. března. Stráského krutě upřímná výpověď o budování kapitalismu v Čechách až do úterního večera, kdy píši tento editorial, nevzbudila větší pozornost. Aby neupadla v zapomnění, cituji nejzásadnější pasáže.

 

Stráský: A pokud jde o to kradení, jak říkáte: ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali.

 

HN: Takže to byl záměr?

Stráský: Záměr to jistě nebyl, ale všichni to podvědomě cítili. (…) Celý spor o privatizaci, ono vytvoření fondů, které pak někam utekly, bylo vedeno myšlenkou akumulovat kapitál do rukou několika lidí tak, aby si mohli sáhnout na velké podniky. Tak, aby se Škodovka nemusela dávat Volkswagenu, proti čemuž Klaus vždycky byl.

 

HN: Proč to ale v roce 1997 nakonec skončilo tak nedůstojně? Malé banky krachovaly jedna po druhé, ty velké polostátní měly obrovské ztráty, do toho rozpočtové balíčky, přiznání, že v Česku se krade...

 Stráský: Poznali jsme, že česká privatizační cesta nemůže být čistá, protože tady není nikdo, kdo vyndá dvě miliardy a něco si koupí. (…) A třetí cesta byla nechat banky půjčit úvěry, které se nesplatily. Byla to třetí cesta a vlastně jediná, když krádež nebudeme brát jako oficiální cestu.

 

HN: Bankovním socialismem za český kapitalismus?

Stráský: Musel bych vám odpovědět, že to tak bylo, a dokonce bych musel říci, že to tak bylo vědomě. My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily. I když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard. Asi v roce 1993 se banky poprvé oddlužily, poněvadž tam byly i staré úvěry, co vznikly za komunismu. To bylo prvních zhruba 50 miliard. Ale pak se ukázalo, že se za pět let kapitalismu udělaly desetkrát větší dluhy.

 

 

V některém z příštích Ekonomů se k tématu vrátíme daleko zevrubněji.

 

Příjemné čtení přeje

 

Ondřej Neumann

šéfredaktor

 

P. S.: Co se za poslední dvě desetiletí (včetně Stráského období) podařilo vybudovat, srovnává s obdobím socialismu i první republiky Josef Pravec v článku Za Husáka bylo lépe, než za Masaryka.

 

Připomeňte si divoká devadesátá léta ve společnosti Václava Klause, jak je zachytil ve svém dokumentu Léčba Klausem režisér Igor Chaun. Režisérský sestřih najdete zde.

 

Související