Matouš Petráň (41)

- Pracuje 20 let v pohostinství.
- Žije s přítelkyní a 1,5letým synem.
- Má také 22letou dceru.
- Na Twitteru je pod jménem @matesola.

Používáte Foursquare? Je to napůl hra a napůl sociální síť, kterou v roce 2009 spustili dva Američané a udělali z ní během několika měsíců velký hit, navíc s příslibem obrovského byznysu. Aplikace původně pro iPhone (dnes samozřejmě dostupná pro všechny platformy) umožňuje uživatelům, aby se - když dorazí na nějaké místo - pochlubili ostatním: "Jsem tady!" V hantýrce této služby se tomu říká "check-in" a takzvaná geolokační funkce telefonu nabízí cosi jako důkaz, že to tak opravdu je. Hra spočívá v soutěži, kdo to či ono místo navštíví vícekrát. A kdo nejvícekrát, stane se tam "starostou".

Nehledejte za tím nic úředního, je to podobné, jako být v klasické hospodě štamgastem. Máte své povinnosti (tedy šířit slávu podniku, jak to jde) i svá privilegia (tedy sem tam pivo nebo sklenička zadarmo). Chytří provozovatelé kaváren, hospod či barů v různých městech světa rychle pochopili, že je to nejen hra, ale také dobrý způsob marketingu. V Praze byl prvním Matouš Petráň, a to už v roce 2010.

Tehdy šéf restaurace Como v hotelu Jalta na pražském Václavském náměstí dokonce v dubnu 2010 uspořádal ve svém podniku první sraz českých uživatel Foursquaru. V celém světě jich v té době bylo pouhých několik set tisíc a na sraz v centru Prahy jich přišlo pár desítek. Ale i to byl úspěch! Vyšel o tom dvoustránkový článek v časopisu Týden. "Ředitel hotelu z toho měl velkou radost, protože tam byla naše restaurace na fotce. Ale vůbec netušil, o čem text pojednává," usmívá se dnes Petráň.

Shodou okolností si však téhož roku přestal rozumět s majitelem hotelu (Foursquare ovšem tím důvodem nebyl) a rozhodl se odejít. Jako konzultant a školitel spolupracoval se známým bloggerem Cuketkou na jeho projektu Gastroseminare.cz, dělal školení o kvalitě restauračních služeb. Přemýšlel, že některé ekonomické vysoké škole nabídne kurz o stolování a společenském chování. "Když chodí studenti do školy, tak jedí v menze nebo jdou do hospody na utopence. A pak dostanou diplom, nastoupí do práce a mají chodit na pracovní večeře do dobrých restaurací," říká.

Ale než své plány stačil realizovat, objevila se možnost založit si vlastní podnik. "Prostě jsem se rozhodl, že přestanu řešit problémy ostatních lidí a radši si vyrobím nějaké vlastní," říká. Bývalý kolega z Como mu doporučil londýnský řetězec Gourmet Burger Kitchen, který založili v roce 2001 tři Novozélanďané. "Sám jsem do té doby nebyl nijak zvláštním fanouškem burgerů, ale to co jsem viděl, mě nadchlo. A rozhodl jsem se se svým společníkem udělat něco podobného."

Restauraci Dish otevřel v polovině listopadu. A jak před dvěma týdny líčil coby řečník na konferenci applovských fanoušků iCon, celý podnik si "postavil" na iPadu. Počínaje svými představami a nákresy nového interiéru, a konče systémem, na kterém mu běží kasa a sklad. V podstatě je to aplikace, která může fungovat na telefonu i tabletu. "Když mám nějaký problém, jdu nejdříve do Appstoru. A obvykle najdu aplikaci, která mi ho vyřeší," říká Petráň.

Je typickým takzvaným early-adopterem, takže rád zkouší a experimentuje se vším novým. "Jako seriózní restauratér se musím krotit, protože tyhle věci berou hrozně času," říká. Ale už mu nikdo nevezme, že je například jedním z prvních českých uživatelů Twitteru, kde je od jara 2007. V tomto ohledu to má jednodušší s propagací, byť, jak říká, v těch úplně prvních týdnech o ni nestál. "Chtěl jsem podnik rozjet v tichosti a odbýt si začátečnické chyby bez velké pozornosti. Ale to se nepodařilo." Za nejlepší nástroj pro propagaci považuje ve své branži Facebook.

Dnes k jeho pravidelným hostům patří největší "celebrity" českých sociálních médií. Dish není velkou restaurací, má kapacitu 35 lidí, ale vsaďte se, že v Praze nenajdete večer podnik, jehož návštěvníci by měli dohromady více facebookových přátel či followerů na Twitteru. Ano, je to výhoda, ale i riziko. Když spálíte burger nebo má servírka špatnou náladu, ví to do několika minut půlka republiky.

Miloš Čermák

Ilustrace: Miloš Gašparec