Křižuje v posledních dnech několikrát republiku, využil jsem čas strávený v autě k poslechu nových přírůstků v mé diskotéce. A tak jsem i zcela propadl kouzlu alba American Soul od Micka Hucknalla. Odhlédnu-li od faktů, že titul Americká duše je dvojznačný a prezentuje jen jeden z výchozích hudebních pramenů soudobé severoamerické hudby, a že Mick Hucknall je Angličan, pak si troufám tvrdit, že album skutečně vypovídá o současné "americké duši", byť převážně o té afroamerické, která dnes představuje jednu sedminu populace USA. Koneckonců z jejího středu pochází muž, který byl právě podruhé v řadě inaugurován prezidentem USA. Jaká je tedy "americká duše" podle Obamy (resp. Hucknalla)? Plná emocí a víry ve vyšší smysl, mezilidské vztahy staví za základ životní cesty. Zdá se, že i drsňáci typu Quentina Tarantina tento stav americké duše pochopili a jeho Nespoutaný Django je mnohem více než o boji za svobodu černošských otroků o naplnění milostného vztahu dvou nesvobodných lidí. Vzpomenete si na heslo první prezidentské kampaně Baracka Obamy? Hope. Naděje.