Víte, že všechny politické strany mají na svých webových stránkách přihlášku? Těžko říct proč, když lidi se jim spíš odhlašují, ale jsou tam. Vezměme to jako pozvání. A předpokládejme, že to myslí upřímně.

1. Vyberme si každý tu stranu, která je nám programem nejblíž. Na divné lidi, kteří ji dnes vedou, neberme zřetel - brzo tam nebudou.

2. Pak stiskněme zuby, zatajme dech, a podejme ji. 

Politické strany, samy o sobě, nejsou nic strašného. Až v nich budou dva tři miliony normálních  lidí, budou i ty strany normální.

Když nic neuděláme, čekají nás za rok velmi smutné volby. Opět se budeme rozhodovat mezi bandity A, bandity B, bandity C, bandity D, bandity E...  Vesměs si o nich myslíme to nejhorší. A co je nejcyničtější: oni vědí, že si o nich myslíme to nejhorší a je jim to úplně jedno. Vědí totiž, že nic jiného, než volbu A,B,C,D nebo E stejně nemáme. V kampani jim stačí argumentovat tím, že ti druzí jsou ještě horší. Když připočteme, že bandy mají částečně stejné majitele, je vlastně jedno, kdo vyhraje. Bandité vytvořili systém, aby z něj nebylo úniku.

Lidi do stran nechtějí, protože se jim jeví nechutné. I to bandité vítají: nemusí se dělit o lup, nikdo jim nemluví do příštích plánů a nikdo se nechystá nahradit hlavní loupežníky. Stamiliardové veřejné rozpočty jsou celé jejich.

Komu se to nelíbí, může buď neproduktivně nadávat nebo se zapojit do protestních  iniciativ, výzev, petic či občanských sdružení... Jakákoli aktivita je sympatická, ale, upřímně řečeno, vyjde to nastejno - loupežníci se smějí dál. Občanskou angažovanost považují za fajn ventil,  lid si kolektivně zanadává na sociálních sítích a v hospodách, zbaví se tak úzkosti a  uleví se mu.  Systém, který tak krásně funguje, však zvenčí nikdo nezmění. Ani když jednou za čas vyjdeme do ulic. Je celkem jisté, že listopad 1989 se opakovat nebude.

Politika byla divoce a důsledně zprivatizována. Je třeba ji opět znárodnit. Vstoupit do ní a vzít si ji zpět. Za bolševika platilo, že napravovat stranu zevnitř je alibismus a že to nejde. Ano, protože systém byl chybný z podstaty. Fungující demokracie snad ale z podstaty chybná není. Jen se pokusme aby opět fungovala. Moc občanů končí volbami, zatímco členové stran ovlivňují politiku průběžně. Jen oni určují, kdo konkrétně řídí strany, které řídí stát. Jen členové stran mohou zařídit, aby politici, kteří se proměnili v bandity, byli nahrazeni.

Ptáte se, co v té straně budete konkrétně dělat? No, nevím přesně, moje politická zkušenost končí jedním volebním obdobím za nezávislé u nás v místním zastupitelstvu. Poznal jsem tenkrát lokální problémy jinak, než jako nadávající občan - ve výsledku jsem se cítil líp. A poznal jsem lidi - komu o co jde, kdo je pako, kdo má jaký talent. V základních organizacích stran to asi nebude moc jinak. Občas se sejdete, postupně se poznáte, některé to začne bavit, budou v tom dobří a zamíří o stupínek výš. Protože ale nejste praštění, pošlete tam ty rozumnější. A na vyšší úrovni se to, doufejme, zhruba zopakuje. A tak při troše štěstí budou na celostátních kongresech stran hlasovat o něco příčetnější lidé. Možná se to nepodaří napoprvé, ale uvidíte, že fyziognomie tváří v nejvyšší politice se postupně změní.

Kmotři se nejvíc bojí toho, že to nebudou mít pod kontrolou. Že účastnících se lidí bude víc, než kolik zvládnou zkorumpovat nebo jinak ovládnout. Proto je potřeba skokově znásobit počet členů stran. Vzhledem k tomu, že s výjimkou komunistů je jich dnes naprosté minimum - stovky (VV), jednotky tisíc (TOP 09) až po dvacetitisícové ODS a ČSSD - neměl by to být problém. A teprve když by se strany začaly cukat, zapouzdřily se a základní organizace přestaly přijímat nové členy, byl by správný čas rychle založit stranu téže orientace vedle - s cílem vyzvat tu původní na přímý souboj a v daném segmentu ji nahradit.

Je únor a zřejmě máme víc než rok do parlamentních voleb... Něco se podaří změnit do té doby, něco ne. Nevadí, změny a výměny budou probíhat dál - ať už budou karty rozdané jakkoli. I po volbách je přece příjemné, když do vedení stran  budou přicházet lidé s vizemi, když vládní strany budou profesionálně řešit praktické věci a ty opoziční přestanou nesmyslně ječet a navrhnou alternativu. Že to nevidíte zas až tak optimisticky? Já taky ne, ale každý posun dobrý. Říká se, že kvalita lidí v parlamentu je odrazem celé společnosti. V našem případě se to ale vymklo. Roky systematického negativního výběru udělaly své. Vzestup úrovně poslanců směrem k průměru by byl vítězstvím.

Přihlášení do strany jsem si naplánoval na první jarní den, protože i v přírodě začínají nové věci, protože mám ten den svátek a vůbec - jaro je fajn. Přidejte se. Nebo si to naplánujte na svůj svátek. Je to na vás. Celé to může být příjemný společný happening. Nemá to ale být recese. Je to řešení funkční, férové, systémové, pluralitní. Míří ke kořenům a smyslu demokracie. Nevnucuje názor ani vůdce. Nespoléhá na mesiáše. Vrací politiku k podstatě: je to metoda, jak dosahovat dohody ve věcech společných. Možná nám to už připadá zvláštní, ale politika není loupežná výprava.