"Tak nám zabili amnestii," chtělo by se švejkovsky říci. Když jsem při novoročním projevu jedním uchem poslouchal všemi očekávaný prezidentský "poslední pozdrav" a v samém závěru zaslechl vyhlášení amnestie, řekl jsem si, že pamatuji obdobné vyhlášení z ledna 1990 a že to asi zase bude průšvih. Pravděpodobně ale nikdo nečekal, jaká lavina se okolo této amnestie spustí.

Postupně jsem se z médií "on-line" dovídal o množství propuštěných a na obrazovce sledoval jejich první kroky za brány věznic. Také jsem slyšel pohoršenou opozici, která s každou hodinou přitvrzovala ve svých prohlášeních, o množících se nesouhlasných projevech veřejnosti či o rychlém distancování se koaliční TOP 09. (Jen ať to nepoškodí Karla!) Média mě také informovala o demonstrativních snímáních obrazů prezidenta či o plamenných projevech a populistických prohlášeních.

Slovo amnestie se ve veřejném prostoru stává synonymem špatnosti. Hádám, že v takové atmosféře by snad měla renomovaná mezinárodní organizace Amnesty International velmi rychle zvážit své přejmenování (sic!).

Amnestie je legitimní a stále moderní nástroj, který rozhodně patří do demokratického právního řádu. Nejde o žádný historický anachronismus. Nevznikla v souvislosti s osvobozením politických vězňů, jak se to někteří snaží podsouvat. Jde o starobylý institut uplatňovaný rovněž v souvislosti s promíjením daní a mající umožnit v rámci křesťanské morálky odpuštění i nový start hříšníkům.

Velmi bych se přimlouval za to, aby byla amnestie v ústavě zachována. Společenský korektiv jejího rozsahu bych hledal například na úrovni povinné konzultace třeba s premiérem nebo ministrem spravedlnosti. Předpokládám ale, že se změnou volby hlavy státu je již na občanech, jakého prezidenta vyberou a co od něho mohou očekávat i v oblasti amnestie. Nezabíjejme ji a nechme si těch sedm kulí pro něco jiného.

Alexandr César
managing partner české pobočky advokátní kanceláře Baker & McKenzie

"Amnestie je legitimní a stále moderní nástroj, který patří do demokratického právního řádu."