Doba, která uplynula od pádu totalitních režimů ve střední a východní Evropě, nevedla k očekávanému zprůhlednění politiky v tomto regionu. Tvrdí to politolog Vladimír Prorok v úvodu své knihy Tvorba rozhodování a analýza v politice. Publikace objasňuje, proč se politická rozhodování často odehrávají mimo kontrolu veřejnosti a proč jejich výsledek mnohdy neodpovídá očekáváním. Pro běžného čtenáře, který nehodlá studovat politologii, jsou na knize nejzajímavější lapidární příklady, jimiž autor dokládá své úvahy. Prorok přitom měří rovným metrem a nešetří žádnou ze současných významných českých politických stran, stejně tak poukazuje na skutky jak Moskvy, tak Washingtonu.

Rozhodovací proces je podle Proroka ovlivněn racionálními i iracionálními důvody. Některé své cíle si politici podvědomě nepřipouštějí a některé následky jejich aktivit mohou být pro ně nechtěnými: sebeklam a nepochopení logiky řetězení následků bývají spojené s ideologií. Jindy ovšem politik dobře chápe, jaké následky mohou přijít, ale v zájmu dosažení svých cílů o nich nehovoří. Politické rozhodování je tak pro mnohé lidi nadále zahaleno hávem tajemna.

Autor připomíná, že svoboda je při rozhodování důležitá, avšak bez patřičné kompetence to může být i svoboda cesty do otroctví. V procesu rozhodování hraje prvotní roli identifikace problému. Výhodou demokracie je, že v ní neexistuje monopol na šíření informací, a je proto možné problém prodiskutovat s veřejností. Mohou vznikat i nátlakové skupiny prosazující alternativní řešení. Široké diskuse však někdy vedou k tomu, že se rozhodování příliš zpomalí, a množství nabízených alternativ neznamená, že zvítězí optimální varianta.

Dalším důvodem, proč se řešení dlouho odkládá, je "škodolibé pokrytectví", kdy vládnoucí strana přenechává krajně nepopulární záležitosti svým odpůrcům. Prorok připomíná, že první konzultace o vybudování amerického radaru v České republice začaly v roce 2002 za vlády ČSSD. Od roku 2009 však v jednání pokračovala ODS. Sociální demokraté okamžitě využili příležitosti a připojili se k veřejnosti, která byla v drtivé většině proti radaru. Jindy se zase pro odklad rozhodnutí uplatní licoměrný model "nežádoucího řešení", které nastane jaksi samovolně. To se stalo v roce 2008, kdy došlo k oddělení Kosova od Srbska. Protože Češi mají hořkou zkušenost s mnichovským diktátem, část veřejnosti chtěla, aby se Česko postavilo (obdobně jako Slovensko) proti politice USA a mezinárodnímu uznání nezávislosti Kosova. Vláda oddalovala jednání tak dlouho, až sněmovna už neměla o čem reálně rozhodnout.

Výběr varianty řešení by měl zahrnovat i úvahy o vedlejších účincích. Těžkosti ovšem nastávají, když lidé, kterých se záležitost nakonec týká, uvažují úplně jinak než ti, kteří přijímají rozhodnutí. Stratégové si například myslí, že válečné operace přinesou nějaké zemi svobodu a prosperitu, což nakonec bude pro tamní obyvatelstvo důležitější než mrtví a ranění civilisté. Ale pokud příbuzní obětí dodržují posvátný princip krevní msty, po velmocenském vojenském řešení se roztočí kolotoč násilí a náklady na udržení pořádku neuvěřitelně vzrostou.

Nemusí přitom jít jen o geografické rozdíly, ale také o časové horizonty. V určité době například platí, že po silovém potlačení demonstrace již nikdo nedemonstruje. V roce 1989 ale stárnoucí a od reality již odtržení představitelé někdejšího Československa náhle zjistili, že potlačení demonstrace může přinést také to, že další den přijde demonstrantů mnohem více.

Nekvalifikované politické rozhodování může způsobit obrovské a zbytečné ztráty, ať jde o Černobyl či vojenské operace v zahraničí. Nedostatečné znalosti vždy vedou ke zjednodušování problému a nejčastěji i k neúspěchu. Což ovšem neplatí jen o politicích, ale také o lidech, kteří je volí. Volič má často sklon vybrat si za své zástupce herce, sportovce či lékaře, aniž si uvědomuje, že jejich schopnosti je nepředurčují být rovněž dobrými politiky.

Autor v řadě případů neváhá jít proti proudu a připomíná skutečnosti, na které mnozí rádi zapomínají. Což se týká jak domácích politických půtek (jako když nedisciplinovaná ČSSD přehazuje zvolení prezidenta Václava Klause na KSČM, přestože fakta hovoří jinak), tak tezí typu "kapitalismus je nevyhnutelně spojen s demokracií". Oproti feudalismu kapitalismus rozšířil občanská práva, skutečnou demokracií se však stal teprve ke konci 19. století (v mnoha zemích až ve 20. století) a tehdy k tomu došlo díky politickému boji pracujících.

Současný rozvoj technologií přinese podle Proroka dvě protichůdné tendence. Na jedné straně vzrostou aktivity obyvatelstva nespokojeného se způsobem vlády a nedostatečným řešením problémů. Na druhé straně se však i ve vyspělých zemích mohou objevit pokusy omezit demokracii a vytvořit autoritativní režimy. Důležitým faktorem mohou být klimatické změny, které by zvýšily náklady spojené s udržením stability současného systému.

Petr Korbel

Volič často preferuje herce, sportovce či lékaře, aniž si uvědomuje, že jejich schopnosti je nepředurčují být rovněž dobrými politiky.

Tvorba rozhodování a analýza v politice. Kniha se zabývá metodou politické analýzy a věnuje se faktorům, které ovlivňují rozhodování vlád a zákonodárců. Foto: Bloomberg

Související