Není lepšího důkazu o překotném ekonomickém rozvoji Turecka, než už samotná cesta z letiště do centra hlavního města Ankary. Po obou stranách víceproudé silnice se ve velkém staví, v okolní krajině ční ramena desítek jeřábů, po cestách se sunou auta se stavebním materiálem. Na okrajích Ankary vznikají celá nová sídliště. Turecko bohatne, majetnější část obyvatel touží po přestěhování do měst a vlastním bydlení. Stavební projektanti přitom nezapomínají ani na jejich duchovno. Mezi prozatím prázdnými výškovými panelovými domy se tyčí minarety zbrusu nově postavených mešit.

Kdo má stále tuto zemi spojenu s dříve ustáleným slovním pojmem "turecké hospodářství" symbolizujícím zmatky a popletenou ekonomiku, je při návštěvě Ankary rychle vyveden z omylu. "Dnes to rozhodně neodpovídá realitě. Soudobé Turecko je rychle se rozvíjející zemí, o jejíž trh s téměř 75 miliony spotřebiteli se ucházejí exportéři z celého světa," komentuje současnou kondici Turecka ekonomický rada Velvyslanectví ČR v Ankaře Arnošt Kareš.

Hospodářský rozmach se během třídenní návštěvy novinářů z členských zemí unie, které se na konci listopadu zúčastnil jako jediný český zástupce i týdeník Ekonom, potvrzuje na každém kroku. A to jak v metropoli, kde v centru vyrůstají nové mrakodrapy, tak i ve třetím největším městě Turecka Izmiru. Investuje se do nových bytů a kanceláří, ale i do dálniční sítě a další infrastruktury včetně mezinárodního přístavu v Izmiru.

Ještě před deseti lety přitom bylo Turecko prakticky na kolenou. Během těžké finanční krize, která vyvrcholila v roce 2001, zkrachovaly tisíce firem a pomoc vlády potřebovaly i banky. Hrubý domácí produkt (HDP) se tehdy propadl o téměř šest procent a výsledkem bylo masivní zadlužení vlády. Kvůli rekapitalizaci bank se za jediný rok vládní dluh téměř zdvojnásobil; rozpočet totiž skončil v deficitu činícím skoro čtvrtinu HDP.

Současný rozmach země je z hlavní části výsledkem vládnutí premiéra Recepa Tayyipa ErdoÄźana. Během jeho "desetiletky" se podařilo většinu největších ekonomických problémů země relativně uspokojivě vyřešit. S výjimkou klopýtnutí v krizovém roce 2009, země od roku 2002 nepřetržitě roste. Jen v letech 2010 a 2011 stoupl turecký HDP o devět, respektive 8,5 procenta. Pro ilustraci ekonomických úspěchů stačí několik dalších čísel. Turecký HDP na obyvatele se od roku 2001 ztrojnásobil na necelých osm tisíc eur ročně, vládní dluh klesl z téměř 80 procent HDP na polovinu, hrozivou osmdesátiprocentní inflaci, která zemi trápila na konci minulého tisíciletí, se podařilo srazit na desetinu.

S výsledky svého tříletého působení v čele ministerstva financí je spokojen také Mehmet Şimşek, i když Turecko letos výrazně zpomalilo. Odhadovaný růst kolem tří procent by mu sice většina zemí Evropské unie mohla závidět, na turecké poměry je to však málo. "Letošní pomalejší růst je produktem naší přísnější měnové i fiskální politiky. Ekonomice hrozilo přehřátí," vysvětluje ministr, který před nástupem do politiky působil jako šéfekonom finančního obra Merrill Lynch pro region východní Evropy, Blízkého východu a Afriky.

Z dlouhodobého hlediska zůstává ale optimistou a věští Turecku velkolepou budoucnost. "Až se podaří vyřešit některé strukturální problémy, jako je třeba velká závislost na zahraničním spekulativním kapitálu nebo rozsáhlá šedá ekonomika představující 27 procent HDP země, bude moci růst opět zrychlit," tvrdí ministr financí.

Za jeden z hlavních trumfů Turecka považuje především demografický vývoj, naprosto rozdílný oproti stárnoucí Evropě. Průměrný věk turecké populace totiž nedosahuje ani třiceti let. Země má také rezervy v produktivitě práce či zaměstnanosti žen. Jeho slova potvrzuje i Mark Lewis, šéf zastoupení Mezinárodního měnového fondu v Turecku. "Pracuje zde pouze asi třetina žen. Do budoucna je to velký potenciál. Nedostatek pracovní síly v Turecku nehrozí," konstatuje Lewis.

Těžká závislost na domácí poptávce

"Ministr financí vám určitě vyprávěl o úspěších jejich vlády. My vám teď povíme, jak se věci mají doopravdy," zahajuje setkání s evropskými žurnalisty šéf opoziční Republikánské lidové strany (CHK), tureckém ekvivalentu sociální demokracie Faik Öztrak. Na vládnutí strany Spravedlnost a rozvoj (AKP) premiéra ErdoÄźana, která v parlamentních volbách v roce 2011 získala polovinu hlasů voličů, nenechává nit suchou. Nelíbí se mu ani hospodářská, ani zahraniční politika. Faik Öztrak zdůrazňuje především slabou konkurenceschopnost exportérů. Země je podle něho příliš závislá na domácí poptávce.

V řadě bodů z výčtu potenciálních slabin turecké ekonomiky se opozice ale shoduje se současnou vládou. Sociálními demokraty kritizovanou závislost Turecka na "horkých penězích" uznává i ministr financí Şimşek. Investoři v době nulových úrokových sazeb v západním světě hledají šanci, jak výrazněji zhodnotit své peníze. Turecko je pro ně ideální příležitostí - například hlavní akciový index istanbulské burzy podle agentury Bloomberg za ErdoÄźanovy vlády posílil o 600 procent. Stejně lehce, jako v době optimismu investorů do země peníze přitékají, ale mohou odtéci, a způsobit tak velké problémy. Právě to se projevilo v roce 2009, kdy investoři v opatrnosti omezovali rizikovější investice a stahovali peníze rovněž z Turecka.

Znepokojující otázky se nabízejí i při pohledu na ohromující stavební boom. Turecký stavební sektor jen v roce 2011 podle tureckého statistického úřadu vzrostl o více než 16 procent. Také ceny nemovitostí stoupají dvouciferným tempem. Situace tak připomíná další případy stavebního rozmachu, který ve Spojených státech, Irsku nebo Španělsku vedl po splasknutí bubliny k hluboké krizi. Nic podobného ale - alespoň prozatím - podle ministra financí Turecku nehrozí. "Proti existenci bubliny na realitním trhu hovoří několik faktorů. Například růst cen nemovitostí není tak výrazný, jak by se mohlo zdát. Loni se sice pohyboval kolem dvanácti procent, což ale bylo blízko inflaci. Reálné zdražení bylo jen o jednotky procent," argumentuje ministr financí. Ceny jsou navíc podle něho taženy přirozenou, nikoli spekulativní poptávkou.

A konečně - do karet hraje Turecku i důsledně sledovaná kondice bank. "Kapitálová přiměřenost tureckého bankovního sektoru je v průměru šestnáct procent. To je vysoko nad regulátorem požadovanou dvanáctiprocentní hranicí," konstatuje šéf centrální banky Erdem Başçi. Po tvrdé krizi z roku 2001 jsou totiž banky pod přísným dohledem.

Lákadlo daňových prázdnin

V tovární hale italské společnosti Eldor Electronics, vyrábějící elektronické součástky pro přední evropské automobilky, se u pásu sklánějí desítky mladých žen. Kontrolují náhradní díly do automobilů, které opustí pás, čistí drobné nedostatky a skládají díly do krabic. "Ženy jsou pro tuto práci ideální, udrží pozornost lépe než muži, i když celou směnu vykonávají tentýž úkol," pochvaluje si šéf továrny, Ital Andrea De Lellis. Na Turecko nedá dopustit ani z dalších důvodů. Má zkušenosti se zakládáním podobných fabrik i v Číně, turecká mentalita je ale podle něho té evropské bližší. To převáží i vyšší mzdy, které si žádají zdejší dělnice oproti jejich čínským konkurentkám. Jedna dělnice podle něho továrnu vyjde - i proto, že za ni odvádí pouze sociální pojištění - na zhruba 400 eur měsíčně.

Andrea De Lellis temperamentně rozhazuje rukama a stěžuje si, že jinde v Evropě by byl problém na podobnou práci vůbec někoho sehnat, byť za pětinásobný plat. "Italové si odvykli pracovat rukama," tvrdí. "Má to tady ještě jednu velkou výhodu - můžeme propustit toho, komu se nechce pracovat. To je v Evropě nemožné," dodává.

Eldor Electronics je jednou z více než dvou stovek společností, které si ve volné zóně ESBAS na okraji města Izmir pronajaly pozemek a postavily továrnu. Celkem loni jejich obrat v mezinárodních obchodě činil přes pět miliard dolarů. Kromě levné pracovní síly využívají i nejrůznější daňové úlevy. Pokud například firma sídlící ve volné zóně vyváží 85 a více procent své produkce do zahraničí, nemusí platit korporátní daň ve výši 20 procent ani daň z příjmů zaměstnanců. Navíc funguje v bezcelní zóně, a tak platí za dodávky z vnitrozemského Turecka ceny bez daně z přidané hodnoty.

V Turecku vzniklo už celkem devatenáct takových volných zón. Přestože v nich většinou firmy neplatí daně, pro stát mají jiný přínos: celkem zaměstnávají přes 50 tisíc lidí. Letos byly navíc chváleny i další pobídky pro zahraniční investory. "V dubnu 2012 turecká vláda zveřejnila dlouho avizovaný 'revoluční' balík pobídek, které mají generovat zásadní příliv přímých zahraničních investic do Turecka," konstatuje ekonomický rada Velvyslanectví ČR v Ankaře Arnošt Kareš. Složitý balík zjednodušeně řečeno zavádí daňové úlevy ať už u korporátní daně, tak u DPH či sociálního pojištění. Jsou pak odstupňovány podle objemu investice a počtu vytvořených pracovních míst. Zohledňují také rozdíly mezi jednotlivými regiony Turecka: nejvyšší jsou pochopitelně v těch místech, která jsou hospodářsky nejzaostalejší.

Spokojení Češi

Ohromný turecký trh s desítkami milionů spotřebitelů je a v budoucnu bude stále větším odbytištěm pro zahraniční firmy. Rychle se rozvíjející ekonomika hladoví například po technologiích v energetice, perspektivní jsou i další obory. "Investiční celky v energetickém sektoru, čističky odpadních vod a celá škála environmentálních technologií," vypočítává ekonomický rada Velvyslanectví ČR v Ankaře Arnošt Kareš oblasti, kde mají i čeští exportéři šanci se "uchytit". Dále také zmiňuje například důlní zařízení, automobilový průmysl a návazné obory, strojírenství obecně či chemický a potravinářský průmysl.

Zatím v Turecku působí české firmy především v oblasti energetiky. Například polostátní ČEZ se společně s tureckým partnerem Akenerji Elektrik Üretim podílel na privatizaci distribuční energetické společnosti SEDAS. Kromě toho se jako dodavatel pro turecké společnosti vydala dělat byznys do Turecka také společnost Vítkovice Machinery Group, která staví pro tureckého investora na klíč tepelnou elektrárnu na lignit u města Beypazari. Konsorcium ČKD Energy zase od srpna 2011 pracuje pro soukromou tureckou společnost na projektu jiné tepelné elektrárny nedaleko Ankary. Pro vodní elektrárny Sarigüzel a Kandil na jihovýchodě Turecka pak dodává turbíny česká firma ČKD Blansko Small Hydro. Dalších příkladů je hned několik, nicméně přesto české společnosti potenciálu Turecka stále nevyužívají naplno.

Příliš silný hráč pro Německo?

Jestliže se na něčem shodují vláda, opozice i zástupci byznysu, je to souhlas se vstupem Turecka do Evropské unie. Přestože mimo záznam byznysmeni dodávají, že za současné situace v unii není kam spěchat, plnohodnotné členství v EU je oficiálním cílem. Turecko už nyní těží z účasti ve společné celní unii s EU a obchodníci zaměření na vývoz by se jednou rádi dočkali i eura. Pochvalují si ale i dosavadní pokroky. "Díky přístupovým rozhovorům s Evropskou unií Turecko přijímá mnoho zákonů a regulací, které by samo zavádělo možná sto let," konstatuje šéf podnikatelského svazu ESIAD Bülent Akgerman.

Aby rozhovory s unií pokročily do dalších stadií, bude muset Turecko vyřešit kromě ekonomických problémů i některé politické kontroverze: především stav lidských práv ve vztahu ke kurdské menšině. Velkým problémem je i situace na Kypru, který je po turecké okupaci v roce 1974 dodnes rozdělený na řeckou a tureckou část. Ani jedno z těchto ožehavých témat zatím ke zdárnému vyřešení nesměřuje.

Nabízejí se i další otázky. Budou silnou perspektivní ekonomiku, která by se hned po vstupu do unie stala konkurentem těch nejsilnějších evropských hráčů, chtít do svých řad přijmout dosavadní lídři unie na kontinentu - Německo a především Francie? A bude vůbec pro hrdou zemi, kde lze dodnes na každé bankovce i všech významných veřejných místech vidět portréty zakladatele moderního státu Mustafy Kemala Atatürka, ochotno obětovat svoji suverenitu ve federalizující se Evropě? Ani jedno není dnes příliš pravděpodobné. Přesto Turci už i z přijímacích pohovorů těží a dokazují, že i "cesta může být cíl".

Jan Němec
zvláštní zpravodaj v Turecku

Turecko

Hlavní obchodní partneři Turecka

16 procent
O tolik během roku 2011 vzrostl turecký stavební sektor, což potvrzuje rozmach tamního hospodářství.

Daňové úlevy pro zahraniční firmy jsou v Turecku odstupňovány podle objemu investice.

Související