Český stát bobtná a současně slábne, pravil nedávno prezident Václav Klaus. Dokonalou ilustrací pravdivosti těchto slov je sama vláda Petra Nečase. Jak na jedné straně narůstá skupina osob, které se vystřídaly v některém z jejích 16 křesel (očekávaný nový/á ministr/yně obrany a ministr/yně dopravy ponesou již pořadové číslo 27 a 28), tak zároveň běží pokusy o redukci počtu ministerstev. Nejnověji vicepremiérka Karolína Peake navrhuje sloučit pod jeden úřad resorty zdravotnictví a práce a sociálních věcí a stejně tak dopravu a průmysl, přičemž ministerstvo pro místní rozvoj by postupně zaniklo.

Poslouchá se to pěkně, zvlášť impozantní je zamýšlená 10miliardová úspora. Jenže věřit tomu může jen naiva. Jednak má Nečasův tým k dobru v ideálním případě už jen rok a půl vládnutí. A i kdyby ministerská škatulata legislativně i fakticky stihl udělat, je pravděpodobné, že příštím pánem Strakovky bude dnešní opozice - a Sobotkovi sociální demokraté se už dnes netají úmyslem otočit kormidlem o 180 stupňů. Tudíž možná znovu vznikne i kdysi draze založené a záhy zase draze zrušené ministerstvo informatiky. Nebo dokonce ministerstvo pro ženy.

Než takové "úspory" a zbytečné stěhování úředníků včetně rozprodeje a nákupů budov, daleko lépe by konzervativně laděná Nečasova vláda učinila, kdyby počet ministerstev naopak držela stabilní a redukovala agendu. Není to sice tak voličsky atraktivní, zato by posílila vážnost a čitelnost státu.

Pro začátek by ale stačilo alespoň omezit šílenou fluktuaci ministrů. Nejen proto, aby se vůbec vládlo a nerozjížděly se nákladně neustále nové a nové koncepce s jepičí existencí. Hrozí totiž i ostuda, že erár brzy vyplatí končícím členům kabinetu na odchodném tolik, jako kdyby vzniklo jedno další nové ministerstvo.

Jan Štětka
redaktor týdeníku Ekonom