Teze o tom, že je státní podnik úspěšný, pakliže vytváří a navyšuje zisk, dostává v případě podniku Lesy ČR vážné trhliny. Rostoucí zisk této firmy totiž zdaleka není jediným měřítkem její úspěšnosti, neboť na straně negativ stojí nežádoucí důsledky postihující celou společnost. Nejde přitom zdaleka jen o sporné veřejné zakázky, které v sobě skrývají značný korupční potenciál.

Podstatně důležitější je skutečnost, že těžba a zpracování dřeva v Česku se každým rokem propadá do stále větší krize, nekonkurenceschopnosti, a nyní již i do krachů firem, zdaleka ne jen v případě nejviditelnější kauzy společnosti Less. To vše je dáno především monopolním postavením Lesů ČR na tuzemském trhu, a samozřejmě dlouhodobou neschopností státní správy s tímto stavem něco dělat.

Jediným systémovým řešením je proto alespoň část státních lesů zprivatizovat, tedy buď přímo prodat, nebo dlouhodobě pronajmout. Chce to ovšem trochu politické odvahy. Dlouhodobá ideově podbarvená populistická masáž veřejnosti totiž vytvořila v lidech dojem, že soukromé lesy nebudou moci využívat k rekreaci, sběru hub a lesních plodů, případně ke sběru (v českých podmínkách spíše ke kradení) dřeva. To je ovšem úplná hloupost, protože nemalá plocha soukromých lesů existuje již dnes, a nikdo veřejnosti ve vstupu nebrání.

Privatizace hospodářské části lesů by byla přitom žádoucím příjmem pro státní pokladnu, proto by jí neměla odmítat ani současná opozice, která bude peníze na chod státu či důchodovou reformu také potřebovat. O lesích se přitom častokrát mluví jako o "poslední neohlodané kosti" v majetku státu. Skutečností ale je, že tato kost již samotným státem ohlodaná je, aniž by z toho ale společnost něco měla. Naopak, na zisky státních lesů budeme všichni doplácet ze svých daní například na sociálních dávkách pro nezaměstnané, kteří přišli o práci v lesnických firmách.

Petr Havel
agrární analytik