Evropané ve všech průzkumech naznačovali, že pokud by to bylo na nich, tak by raději viděli v Bílém domě Baracka Obamu než Mitta Romneyho. Obama jim více připomíná jejich politiky s tradicí silnějšího, sociálnějšího státu než miliardář Mitt Romney, který si ovšem v průběhu prezidentské kampaně do Evropy alespoň odskočil – na rozdíl od současného a budoucího amerického prezidenta.

Z pohledu příznivců tradičních transatlantických vztahů je znovuzvolení Baracka Obamy spíš špatnou zprávou. Obama odsunul v zahraniční politice Evropu na druhou kolej ve prospěch vztahů s Asií.

Evropané ovšem nenabízejí Obamovi nic zvlášť výhodného – kromě společně sdílených hodnot. Nedokážou si sami poradit s krizí hospodářství, společné měny a evropské integrace.

Takže čistě pragmaticky a politicky viděno z Bílého domu, proč by měl staronový prezident pěstovat se starým a nemocným kontinentem nějaké zvláštní vztahy. Jeho pohled na Evropu tudíž i ve druhém období bude spíš skeptický a odtažitý.

Na druhou stranu, USA a EU dohromady tvoří polovinu světového HDP a objem obchodu mezi nimi představuje třetinu globálních obchodních toků. Amerika a Evropa jsou tak hluboce provázané, i když smlouva o transatlantické zóně volného obchodu čeká na dojednání a podepsání, třebaže se o ní mluví od roku 1997.

Obama se marně pokoušel evropské lídry přesvědčit, aby v řešení ekonomické krize byli radikálnější a rozhodnější. Pro evropskou levici tak Obamovo vítězství může být symbolicky a opticky vzpruhou a budou se k němu hlásit.

Ale bylo by mnohem lepší, kdyby se evropští lídři zleva i zprava inspirovali nikoli Obamovou rétorikou, ale některými činy z dob krize, jako bylo rychlé, tvrdé (včetně bankrotů), ale účinné řešení záchrany některých automobilek nebo bank.

Martin Ehl, vedoucí zahraniční rubriky HN

Související