Neuvěřitelné, kdo by to byl řekl, děti rostou! Narodí se, jdou do školky, poté do školy... Tohle banální poznání však činí nepochopitelné problémy státu, krajům i obcích, které s překvapením hledí na důsledky baby-boomu z několika předchozích let. A zatímco se stále nedostává míst ve školkách, které se před 10 lety ve velkém rušily, další děti školky opouštějí, blíží se zápisy na základní školy, a hle, světe div se, školy začínají být přeplněné. Kapacita nestačí.

A budeme opět velmi udiveni, až tyhle silné ročníky počátku nového tisíciletí, děti "Husákových dětí", budou za devět let chtít na gymnázia a střední školy, které se nyní kvůli slabším ročníkům ruší či slučují. Výpočet, kdy asi tak čerstvě narozené dítě (odmalička vedené v řadě registrů) dospěje do věku školáka, by snad naši úředníci zvládnout mohli. Kalkulačku má dnes každý telefon.

Nevděčný a dlouhý běh

Politici vzletně mluví o znalostní ekonomice, konkurenceschopnosti a podpoře vzdělávání. Ale to, jakou důležitost resortu školství skutečně přikládají, ilustruje kromě panoptika ministrů a ministryň školství už i to, jak stát (kraje, obce) neumí pružně pohlídat kapacitu škol a školek. I dalších problémů k řešení je víc než dost. Schopnosti českých žáků se v mezinárodním srovnání pravidelně zhoršují.

Podnikatelé si stěžují, že nemají v technických oborech odkud brát a že bude hůř. Poptávka po absolventech se dlouhodobě nestřetává s nabídkou. Pokud si obavu ze španělského scénáře, kde je bez práce padesát procent mladých lidí, nepřipouštějí sami studenti, měl by je ke studiu potřebných oborů motivovat stát. Například variabilním školným.

Vzdělávání je běh na velmi dlouhou trať a ve čtyřletém politickém cyklu je školství nevděčný resort, protože výsledky dobré práce se mohou projevit, až na vysokou půjde dnešní prvňák. Výsledky špatné politiky ovšem pocítíme mnohem dříve.

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom

Související