Klaus je sice brilantní ekonom, ale někdy zbytečně konfrontační

Dlouhá léta byl řazen k nejbližším přátelům Václava Klause, nyní se vůči jeho politice vymezuje. „Kdybych byl na jeho místě, určitě bych volil úplně jinou taktiku,“ říká Karel Muzikář, zakladatel a vůdčí osobnost společnosti Comenius, na adresu současné hlavy státu, která se o prodlouženém víkendu stala terčem násilného útoku.

Muzikář se nyní přiřadil k těm, kteří usilují, aby Klause mohli příští rok v prezidentském křesle vystřídat.

Prezident Klaus míní, že čin mladého muže z Chrastavy, který na něho střílel z davu airsoftovou pistolí, je důsledkem činnosti nejrůznějších rozeštvávačů. Vidíte to také tak?

Jistě u nás existují média, která rozeštvávají, hrají na slabé stránky lidských povah, ale také je nepochybné, že za 22 let polistopadového vývoje řada lidí dospěla k názoru, že se tu vytvořila pseudodemokracie. Že vůle voliče se nijak neprojevuje, protože se přes politické strany dostávají do vrcholných pozic lidé, které by normálně nikdo nevolil. Společnost je frustrována a nízké volební účasti to dosvědčují.

Myslíte tedy, že nešlo o akt vyšinutého či zmanipulovaného jedince?

Ten člověk mi nepřipadá jako blázen, ani jako extremista. Obdivuji, že si byl vědom rizika, že může být zastřelen ochrankou – což by se třeba v Izraeli určitě stalo –, a přesto do toho nesmyslného a zoufalého aktu šel. Je zřejmě frustrován, že se ocitl na okraji společnosti a přesvědčen, že dělá pro tuto republiku něco dobrého.

Může mít jeho akce nějaké celospolečenské důsledky?

To se velmi těžko odhaduje, ale i čin jedince, takto široce publikovaný, o něčem svědčí. Bylo by velkou chybou jej zlehčovat.

Není to tak, že si pan prezident na sebe hněv lidu přivolává? Mnozí mu zazlívají, že společnost rozděluje, místo aby se snažil být tmelícím prvkem?

Nikdy se nezavděčíte všem a v tomto směru se musím prezidenta zastat. Vypíchnu jeden příklad z minulých dnů, kdy kritizoval politiku vůči Sýrii na půdě OSN. Světové velmoci jsou z neznámého důvodu toho názoru, že syrský prezident Asad musí odejít a opozice má plné právo ho svrhnout. Klaus řekl, že je to úplně jinak a v mých očích je frajer. Shodou okolností jsem v Sýrii před dvěma roky byl. Byla to normální fungující země, samozřejmě s určitými totalitárními prvky, ale v arabských zemích je to běžné. Třeba Saúdská Arábie je nepochybně totalitním režimem, ale kvůli zásobám ropy si nikdo nedovolí o ni otřít.

V čem byste byl tedy jiný, pokud byste byl prezidentem?

Chtěl bych zvýraznit český národ jako superschopný, aniž bych kritizoval své okolí, zejména v rámci Evropské unie. Myslím si, že je potřeba prosazovat české národní zájmy skrze přátelské vztahy s ostatnímu evropskými vůdci. Například bych udělal maximum, abych navázal přátelství s německou kancléřkou Merkelovou. Myslím, si, že tak lze dosáhnout více než v konfrontačním tónu. Pan prezident je sice brilantní ekonom, ale život není jen o odborné kvalifikaci. Je také o mezilidských vztazích. Někdy se pochvalou, pohlazením a obdivem dá získat víc. Prostě bych volil zásadně jinou taktiku.

Abyste vůbec mohl na prezidenta kandidovat, musíte během následujícího měsíce sehnat 50 tisíc podpisů či získat podporu od poslanců a senátorů.

Za měsíc 50 tisíc podpisů neseženu, to už je jasné. Stále ale spoléhám na parlamentní podporu. Nevypadá to úplně beznadějně. Rozumní poslanci a senátoři uznají, že v tom, co už dvacet let dělám, prokazuji velkou stabilitu. A to je třeba ocenit, aby se člověku dala možnost s tím vším tady zatřást.

Jak tím zatřesete? Prezident moc pravomocí nemá.

Jak se ukázalo o víkendu v Chrastavě, republika potřebuje určitá mimořádná opatření. A přímo zvolený prezident se silným mandátem by měl dostat na pět let prakticky volnou ruku vstupovat do určitých rozhodovacích procesů, bez ohledu na ústavní pravomoci, pouze z titulu své prezidentské autority, která je u nás hluboce zakořeněna.

Běžný demokratický režim je příliš závislý na volebním cyklu, každý, kdo chce být znovu zvolen, musí podlézat voličům, což ve výsledku znamená, že sytém není schopen řešit akutní problémy. Prezident v mém pojetí je kormidelník a ranař, který může nastartovat potřebné změny v politickém a ekonomické oblasti. Jsem ochoten garantovat, že do toho půjdu jenom na jedno volební období, tedy na pět let, a nikomu se podbízet nebudu.

A co konkrétně byste dělal jinak?

Ještě více rozvíjel vztahy s Ruskem a Čínou. A také bych chtěl do politiky přivést více žen.

Třeba, že byste jmenovat guvernérku ČNB?

A proč ne? Hodně pomoci se v tomto směru může i vytvářením pozitivní atmosféry pro uplatnění žen.

Vaše rodina prý z vašich prezidentských ambicí vůbec nadšena není.

Mám postiženého syna a manželka je zaneprázdněna péči o něho. Je tedy asi pochopitelné, že netouží po pozornosti médií, že nechce být první dámou. Ale zase ví, že se už dvacet let snažím v rámci akcí Comenia propagovat dobrou práci a dobré myšlenky českých lidí. A v tom se mnou budou všichni souhlasit, že každá země potřebuje, aby bylo více vidět to dobré než to špatné.

Chtěl byste, aby vás Václav Klaus podpořil, tak jako podpořil třeba svého šéfporadce Ladislava Jakla?

Žádat ho o to nebudu. Myslím si, že on ani mou kandidaturu nebere moc vážně. Pan Jakl je mu daleko bližší, znají se deset let z každodenní komunikace.

Ale Klausova podpora by vám mohla pomoci.

Nemyslím si to. U toho střelce z Chrastavy určitě ně. A ono takových nespokojenců tady bude hodně.

Ještě před dvěma roky jste se vehementně zasazoval o vznik knihovny Václava Klause, nyní, když se v celé věci angažuje majoritní akcionář PPF Petr Kellner se už držíte stranou. Proč?

Vztah Václava Klause s PPF je bezkonkurenční. A panu prezidentovi se nedivím, že přijal finanční dar z tohoto sponzorského zdroje, protože tam jde o velké peníze, na to bychom my nikdy neměli. Jestli se ptáte, zda mě to mrzí, tak říkám, že ne. Člověk musí být soudný. A my jsme navíc s panem prezidentem nikdy nebyli tak blízcí přátelé, jak se píše. Vzájemně jsme se respektovali, jsme i stejného věku, ale do okruhu jeho nejbližších jsem nikdy nepatřil, byť si ho velmi vážím.