Když prezident Václav Klaus označil plošný zákaz prodeje tvrdého alkoholu za nerozumné a silácké řešení, vysloužil si kritiku od politiků i odborníků. Avšak z obecného hlediska má jeho odpor k prohibici opodstatnění. Negativní kroky - hospodářské a zejména společenské - většinou převáží dobře míněné úmysly. Zejména pokud takový zákaz trvá delší dobu.

Pohled do historie varuje. Gangster Al Capone, jeho předchůdce John Torrio, ale nakonec i zakladatel vlivného politického klanu Joseph Kennedy - to vše jsou jména lidí zbohatlých za americké prohibice v letech 1919 až 1933.

Prohibice přitom spotřebu alkoholu nijak zvlášť nesnížila, zato šéfům podsvětí šla v každém případě k duhu. Vše doprovázela ohromná korupce, která zavalila právě rostoucí severoamerická velkoměsta.

Příběh první: Ovace pro Al Capona

Výmluvné svědectví zachytil novinář Walter Ligget: "Ve státě Massachusetts se 1000 koncesovaných výčepů změnilo na 4000 ilegálních putyk, nemluvě o dalších čtyřech tisících v Bostonu. Tam je nejméně 15 tisíc lidí, kteří neprovozují nic jiného než nezákonné čachry s chlastem. Ve městě Detroitu upoutala moji pozornost velice bujná zábava v jednom zájezdním hostinci. Alkohol tam dodal jeden ze známých místních hazardních hráčů Denny Murphy a v opilém stavu tam řádili michiganský guvernér, dále šéf detroitské policie, různí politikové, členové tamějšího klubu, karbaníci, kriminálníci, překupníci. Musím bohužel konstatovat, že se té pitky zúčastnili i čtyři soudci z michiganského obvodu."

Už tehdy platilo, že překupníci lihovin měli větší hmotné a finanční prostředky než strážci zákona ze specializovaného úřadu, součásti ministerstva financí, který nikdy nedostal dostatek peněz k řádnému fungování. Prohibice také vyvolávala pnutí mezi "skutečnými" Američany a přistěhovalci, podloudníci byli totiž většinou z řad menšin - Židé, Italové, Poláci či Irové.

V první fázi mezi nimi vynikl gangster John Torrio, který se v roce 1925 uchýlil do Itálie s 25 miliony dolarů. Jeho pašerácké podniky v Chicagu převzal pobočník Al Capone. "Poněvadž se Američané odmítli vzdát svých pijáckých návyků, pašeráci alkoholu byli častováni otevřenými sympatiemi, a dokonce tisíce lidí na závodním autodromu v Charlestownu povstalo, aby pozdravilo svého nejoblíbenějšího pašeráka, Al Capona, když se dostavil se svojí tělesnou stráží," připomíná dobové poměry John Toland, eso současné americké literatury faktu.

Týdeník Ekonom - č. 39/2012Al Capone, který začínal jako barový vyhazovač, dokázal nakonec ročně na obchodech s lihovinami vydělat na 60 milionů dolarů, a tak se nahromadily spousty peněz, které našly uplatnění v jiných formách zločinného podnikání, v prostituci či v hazardních hrách. Tehdy vyrostla i černošská zločinecká ghetta v New Yorku a Philadelphii.

Průzkum amerického ministerstva spravedlnosti ze 70. let minulého století potvrdil, že začátek prohibice znamenal též vzestup většiny přistěhovaleckých zločineckých rodin.


 

DALŠÍ TŘI PŘÍBĚHY O PROHIBICI NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE STŘEDU 26. ZÁŘÍ.

banner 2

Související