Kancelář Eduarda Míky je extravagantní. Malé místnosti se dvěma stolky, bílou skříní a replikou obrazu Jacksona Pollocka dominují tři velké počítačové monitory. "Potřeboval bych ještě čtvrtou obrazovku. Když pracuji, tak na jednom monitoru mám otevřený dokument, na druhém k němu píšu připomínky, na třetím si hledám informace na internetu. Na čtvrtém bych potřeboval, aby mi běžel trvale monitoring, co se děje ve firmě," vysvětluje Míka, soukromý investor a technický ředitel internetové společnosti Mall.cz, respektive mateřského Netretail Holdingu.

Většinový podíl v něm na jaře koupila za několik miliard korun jihoafrická mediální skupina Naspers. Ačkoli Míka bude dál ve společnosti působit, rád by se nyní začal rozhlížet i po novém cíli své další investice.

Jaký bude váš další pracovní osud v Mall.cz?

Ponechal jsem si určitý akciový podíl a jsem i nadále členem správní rady holdingu. Takže v určité formě budu dál ve firmě působit, protože má mimořádný potenciál a s využitím synergií, které nabízí skupina Naspers, ještě větší než dříve. Ta transakce nepředstavuje konec filmu, to byla jen jedna epizoda seriálu, který bude ještě pokračovat.

Proč jste se k prodeji rozhodli?

Už nejsme v 19. století, kdy se firma budovala kvůli tomu, aby se pak mohla dědit z generace na generaci. Z firem se stalo zboží. Od začátku budování firmy musí podnikatel přemýšlet, kdo bude její kupec a jak ji ve finále zabalit s růžovou mašlí a prodat.

Firmy se dnes nezakládají se záměrem, že jejich majitelé zbohatnou na prodeji zboží nebo služeb, ale celého podniku?

Skutečně zbohatnout se dá jen tak, že podnik prodáte. Rostoucí firma neprodukuje zisk, potřebuje neustále investovat do svého rozvoje a vždy bude potřebovat dodatečný kapitál. V Mall.cz třeba od loňska víme, že letos o Vánocích budeme expedovat kolem 50 tisíc kusů zboží denně. To znamená, že v předstihu musíme nalít obrovské peníze do logistických technologií. Ale faktury za ně nezaplatíme z toho byznysu o Vánocích. Financování růstu je hlavním problémem rostoucích firem. I Amazonu trvalo 10 let, než začal generovat zisk, a ještě o trochu déle, než začal generovat cash.

Právě před 10 lety jste vy investoval do Mallu.cz, z jakého důvodu?

Štěstí, možná trocha intuice a sázka na lidi, se kterými jsem si rozuměl a u kterých jsem měl pocit, že jsou výjimeční. Lidé jako Ondřej Fryc (zakladatel Mallu.cz - pozn. red.) by měli sloužit jako vzor pro další generace. Jestliže někdo dokáže z nuly vlastním úsilím, za vlastní peníze a s tou spoustou rizika vybudovat něco, co má mnohamiliardovou hodnotu, pak by mu měl být věnován velký prostor v médiích a politici by měli takovým lidem naslouchat a nechat si radit, co by měli udělat, aby takových úspěšných lidí bylo v ekonomice více. Lidí, kteří vytvářejí nové hodnoty a nezbohatnou na státních zakázkách nebo na jiné formě přerozdělování toho, co vybudoval někdo jiný.

Setkal jste se někdy s korupcí?

Ano, a moje neochota hrát podle místních pravidel mne asi v minulosti připravila o nějaké zakázky. Ale nebudu jmenovat. Neuplácím.

V čem přesně spočívala náplň vaší práce pro Mall.cz?

Jsem soukromý investor, a pokud někde pracuji, tak jako "dobrovolník", abych podpořil svoji investici. S Mall.cz mám uzavřenou smlouvu na symbolický vedlejší pracovní poměr na pár hodin týdně. V roce 2006 jsem si vzal na starost procesy a technologie s tím, že to bude jen na přechodnou dobu, a jelikož mě to začalo bavit, tak jsem u toho dodnes.

Kupuji si svobodu

Pokud by si vás někdo chtěl najmout jako konzultanta, jaká je vaše hypotetická hodinová sazba?

Nepracuji za peníze. Zajímá mě jen majetkový podíl. Já jsem měl velké štěstí, že jsem byl u zrodu tří věcí, ze kterých se stal miliardový byznys (Míka úspěšně prodal svůj podíl ve firmách APP, Mall.cz a investoval do nemovitostí - pozn. redakce) a ještě jednou bych to rád zopakoval. Je zábava být u něčeho, co je malinkaté, a ono to roste a roste, až je to obrovské, a pak se to za hodně peněz prodá. Přitom u rychle rostoucích firem jdete z problému do problému.

Normálního člověka by přece nebavilo vyřešit jeden problém a druhý den vstát z postele s vědomím, že přijdou další.

Mě by zase nebavilo chodit jen tak do kanceláře s velkým mahagonovým stolem a dlouhým červeným kobercem, aby to podřízení v předklonu měli ke mně daleko. Mě baví řešit problémy. Málokdo si uvědomuje, že pokud firma roste o 40 procent ročně jako Mall.cz, tak to znamená ji každý rok přestavět. To je obrovská zábava.

Vaším aktuálním životním snem je tedy ještě jednou udělat miliardový byznys?

Nejde o peníze. Bez ohledu na to, kolik při prodeji firmy vydělám, tak můj životní styl to nezmění. Jenom se tím zvětší majetek, který budou mít příležitost prošustrovat moji potomci v době, kdy mně už to bude jedno. Ale jestliže něco dělám, tak to chci dělat dobře, a ono číslo, které se ve finále objeví na bankovním účtu, je jediným objektivním kritériem, jestli to dělám dobře.

Připadáte si jako bohatý člověk?

Jsou mnohem bohatší. Moje první i druhá rodina, jelikož jsem se rozvedl a znovu oženil, mají slušný životní standard. Majetek z nikoho neudělá lepšího člověka. Já chodím v džínách, necítím potřebu kupovat si tryskáče a domy na Floridě, a pokud za něco utrácím, tak hlavně za cestování. V žertu říkám, že za peníze, které jsem vydělal, jsem si koupil svobodu - mohu říkat, co chci, a nemusím při tom mít kravatu.

Neuvažujete o vstupu do politiky?

Ježišmarjá, jen to ne. Už moje maminka mě nabádala, abych se vyhýbal špatné společnosti. Vždyť - pokud to vezmete čistě statisticky - je zřejmě poslanecká sněmovna v téhle zemi komunitou s nejvyšším procentuálním podílem trestně stíhaných. Já bych šel do politiky pouze v případě, že by mi dovolili být osvíceným diktátorem. Nebo, teď bez legrace, bych o politice možná uvažoval ve chvíli, kdyby se změnil volební systém na většinový. Pokud se o volenou funkci uchází konkrétní člověk, pak také vůči voličům nese odpovědnost. Náš volební systém produkuje hlasovací strojky.

Jak by podle vás mělo ideálně vypadat soužití politiky a ekonomiky?

Jako fotbal. Stát má udělat hřiště, které je dokonale rovné, kde je dobře posekaná tráva, které je jednoznačně nalajnované. A pak má zajistit rozhodčího, který trestá ty, kteří nehrají fér. Ale dokud hrají fér, tak by rozhodčí neměl mít důvod celý zápas písknout. Kdo dá více gólů, vyhraje. A za užívání toho hřiště týmy platí daň. U nás se ovšem začne tak, že se bez výběrového řízení zadá státní zakázka na správu hřiště, u které je z nějakých zvláštních důvodů odměna za údržbu hřiště vyšší než výnos z oné daně, takže se provoz musí financovat vydáním státních obligací.

Pokud by se Evropská unie změnila ve firmu, investoval byste do ní?

Kdybych měl vliv na to, abych tu společnost měnil, pak ano. Já jsem na jedné straně velký zastánce evropské integrace, ale na druhé straně jsem velkým odpůrcem toho, jak se to nyní dělá. Integrace je objektivní nutnost. Když se dnes podíváte na mapu světa, jak velké homogenní ekonomické prostory představuje Amerika, Rusko nebo Čína, tak co chcete dělat s kontinentem, kde při jízdě autem v některých místech za dvě hodiny přejedete čtvery hranice? Ono se to integrovat musí, protože Evropa přestává být konkurenceschopná. Kam jsme se to dopracovali, když jsme rádi, že můžeme vyrábět to, co vymýšlejí někde v Asii?

Co by se tedy podle vás mělo změnit?

První na řadě je filozofie a kultura národních států. Ale to je běh na dlouhou trať. Lidé musejí být Evropany. Musí existovat panevropské politické strany. Musí vzniknout homogenní prostředí, které potřebuje ekonomika pro svůj rozvoj. V Evropě sice máme společnou měnu, ale v každé zemi je jiný daňový systém, každá země má vlastní centrální banku a ministerstvo financí. Dokud se toto nezmění, tak je to bezzubá konfederace.

Za bankrot se není nutné stydět

Mall.cz si také před několika lety prošel poměrně dramatickou krizí, když mu skokově poklesly objednávky...

...spousta firem je v první fázi úspěšných, ale pak nezvládnou svůj růst, a zaniknou. Hlavní důvody jsou dva - buď se rozhádají majitelé, když začne mít firma určitou hodnotu, nebo firma doplatí na start-upovou kulturu postavenou na osobnostní síle a schopnostech jednotlivců. Jenže v určitou chvíli potřebujete přejít na standardní managementový model řízení společnosti, kdy majitelé musejí delegovat rozhodovací pravomoci směrem dolů, postavit standardní struktury a zavést procesy. A na to většina firem dojede. Tento krok je strašně složitý.

Vaše dosavadní investorská minulost je mimořádně úspěšná. Jak vnímáte bankrot?

U nás je bohužel bankrot stigma. V civilizované ekonomice je bankrot konec byznys plánu, který nevyšel. Bankrot je normální součást samočistícího procesu v ekonomice. To je třeba v USA úžasný motor ekonomiky, neustále vznikají a zanikají stovky firem. Ze stovek nápadů se jich několik prosadí. Když to nevyjde, tak holt někdo přijde o peníze. Každý investor ale počítá s tím, že tu a tam něco odepíše.

Na druhou stranu, bankrot je pořád symbolem neúspěchu, a ten bychom přece neměli oslavovat?

A proboha proč ne? To by bylo hrozně jednoduché, kdyby každý projekt byl úspěšný. Přesně naopak, měli bychom si hluboce vážit lidí, kteří se pokusí postavit na vlastní nohy místo toho, aby se obraceli na stát s nataženou prackou. Já před takovými lidmi smekám, i když se jim třeba jejich projekt nepodaří. Moje kamarádka, investorka Esther Dyson, říká: "Nejraději investuji do lidí, kteří už jednou zbankrotovali. Protože se něco naučili, vědí, co udělali špatně."

Nepřipadá vám "start-up" jako módní slovo, které se začalo v poslední době až nadužívat?

Myslím, že je to spíše konečně první náznak toho, že by to u nás mohlo začít fungovat. Čím víc zde bude start-upů, tím víc lidí, kteří se nebojí vzít vlastní nápad a snažit se ho transformovat do podoby byznysu, který jim bude patřit. A kéž bychom tomu ještě trochu uzpůsobili legislativu, abychom nepenalizovali lidi za bankrot, aby zmizela nesmyslná byrokracie. Vláda by taky mohla rozhýbat financování, například formou vytváření příznivých podmínek pro ty, kteří jsou ochotní investovat do začínajících firem.

Co podle vás chybí začínajícím podnikatelům?

V první řadě je to vzdělání v oblasti podnikání. My jsme pořád pyšní na Komenského, ale zapomínáme, že on žil v jiné době. Naše vzdělávání je postavené na biflování. Americké vzdělávání je postavené na schopnosti něco vymyslet, zformulovat a obhájit to. Je důležité věci zrealizovat a úspěšně je uvést na trh, nikoli je pouze vymyslet. My příliš často končíme u toho nápadu. Je ale pravda, že v USA to často končí úžasnou obchodní prezentací, ale ta substance tam naopak jaksi chybí.

Facebook mě otravuje

Na Facebooku máte jen 40 přátel. Nepropadl jste této sociální síti?

Facebook nepoužívám, otravuje mě. Uvažuji, že svůj účet zruším. Necítím potřebu publikovat své soukromí. Navíc Facebook považuji za bublinu. Cena jeho akcií půjde ještě dlouho dolů. Problémem této sociální sítě je, že de facto nahrazuje ve virtuálním prostředí skutečný mezilidský kontakt. Jenže když si půjdu s někým popovídat a každou chvíli mezi nás vpadne číšník s reklamou, tak mu řeknu: "Já ti kašlu na Ariel, my se chceme bavit!"

Pokud byste byl v kůži Marka Zuckerberga, co byste udělal, aby se výsledek Facebooku na burze zlepšil?

Obávám se, že s ohledem na okolnosti toho v dohledné době moc udělat nemůže. Na jednu stranu, jemu to může být fuk, on je za vodou, oženil se a jeho žena mu začne měnit priority. Podle mě je Zuckerberg svým způsobem chudák. On je geek. Je fantastické, co vybudoval, ale dostal se do prostředí, které nezná. Institucionální investoři, kteří chtěli exitovat, ho zjevně dostrkali k IPO. Hlavně oni zevnitř viděli, že monetizovat sociální síť bude těžké, a tak se vyfabuloval další hype hodně připomínající první internetovou bublinu dot.com. Zase přestaly mít význam finanční výkazy a kritériem úspěchu se stal počet uživatelských účtů. A zase to spousta drobných investorů "sežrala", a přišla o peníze. Jenže ve 28 letech není nikdo, ani Zuckerberg připraven být CEO ve společnosti s takovou tržní kapitalizací a hrát podle pravidel Wall Street. To není o inteligenci, ale o osobnostním dozrání a zkušenostech. I já o sobě říkám, že jsem zvolna přestával být idiotem po dosažení 35 let věku.

Lukáš Rozmajzl

Eduard Míka (55 let)

Vzdělání:
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.

Praxe:
V roce 1990 založil firmu APP - jednoho z největších poskytovatelů IT služeb v Česku. V roce 2002 svůj podíl prodal za desítky milionů korun.
Od roku 2002 působí jako soukromý investor v oblasti IT, internetu a nemovitostí.
Je jednatelem firmy IPRO a společníkem společnosti HSC, které se zabývají správou a pronájmem nemovitostí a developmentem.
V roce 2002 investoval mimo jiné do společnosti Internet Mall.
Letos na jaře většinu svého podílu prodal. Ve firmě zůstal jako technický ředitel.

Soukromí:
Je podruhé ženatý, z obou manželství má celkem tři děti.
Mezi jeho koníčky patří cestování a umění období beat generation.

"Firma je zboží. Už při jejím zakládání musíte přemýšlet, komu ji jednou prodáte," radí investor Eduard Míka. Foto: Jan Rasch, Filip Singer