Jaderný svět se na dostavbu Temelína těší

Česká republika patří mezi menšinu zemí světa, které mají v provozu jaderné elektrárny a plánují stavbu nových reaktorů. Na londýnské konferenci World Nuclear Association byl proto zájem světového jaderného průmyslu o Česko a o Temelín patrný.

Pocítil to i ředitel útvaru palivových cyklů ČEZ Ladislav Štěpánek. Spolu se svým zástupcem Miroslavem Šedinou byli jedinými českými delegáty konference.

Mám dojem, že Česko díky tendru na dostavbu Temelína v očích zástupců jaderného průmyslu dosti povýšilo. Cítíte to podobně?

Určitě ano, případná dostavba Temelín 3 a 4 vzbuzuje velký zájem. Neustále se nás tu někdo ptá, zda kontrakt podepíšeme, kdy ho podepíšeme...

S kým...

Na to se nás nikdo neptá. Oni vědí, že to zatím nevíme. Ale zajímá je, zda se smlouva skutečně podepíše a kdy se pak začne stavět. Dodavatelé jsou kvůli veřejnému mínění v Evropě či v Japonsku pod tlakem a snaží se získat nějaký byznys. Ale neřešíme s nimi přímo Temelín 3 a 4. Ani to nejde, protože jsme v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek.

U zástupců jaderného průmyslu panuje zjevná skepse až obavy o budoucnost celého průmyslu, zejména v Evropě. V projevech na konferenci zaznívalo, že doba není jednoduchá... Sdílíte tu skepsi?

Jaderná energetika je řešení především pro státy, které nemají vlastní energetické zdroje, či je nemají v poměrně blízké vzdálenosti. Všichni Američané vám řeknou, že jaderná energetika nyní není konkurenceschopná kvůli levnému břidličnému plynu. A že stavba jaderné elektrárny v Americe moc šancí nemá, protože postavit ji trvá velmi dlouho, je to drahé a v průběhu stavby se mohou měnit nejrůznější legislativní podmínky. Ovšem pro Česko, kde uhlí za nějakých dvacet třicet let dojde, to podle mne smysl má.

Ředitel společnosti Westinghouse tu mluvil o tom, že budoucnost vidí v menších jaderných elektrárnách, s menším výkonem, ale také levnějších a rychleji postavitelných. Souhlasíte s ním?

Ještě nedávno byly hlavním ukazatelem letecké dopravy náklady na jedno sedadlo, a to vedlo k tomu, že se tam pasažéři skládali jako sardinky bez ohledu na pohodlí. V energetice zase zvítězily investiční náklady na instalovaný megawatt. A samozřejmě čím je blok větší, tím je to číslo příznivější. Z toho pak vycházely bloky o výkonu 1500 MW a podobně. Ale dneska bych řekl, že éra velikých centrálních zdrojů možná pomalu končí a spěje to k menším decentralizovaným zdrojům. Jiná věc je, zda jsou na to připraveny sítě, ale ta tendence tady je. Otázka také je, zda to bude akceptovat veřejnost, protože menší zdroje znamenají i to, že se stavějí blíže spotřebě. Dnes lidé nechtějí za humny ani normální fabriku.

ANALÝZU JADERNÉHO BYZNYSU A POSTŘEHY Z KONFERENCE WORLD NUCLEAR ASSOCIATION V LONDÝNĚ OD NAŠEHO ZPRAVODAJE ROBERTA BŘEŠŤANA NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM.