Češi se naučili žít v kapitalismu, ztratili ale optimismus a utratili naspořené peníze. Takový je hlavní závěr z porovnání unikátních dat, která o životě české společnosti sbírá za účelem poznání spotřebitelských potřeb už od roku 1995 pravidelně každé dva až tři roky agentura TNS Aisa.

Průzkum má týdeník Ekonom exkluzivně k dispozici. Z dat jsou jasně vidět pozitivní výsledky: za posledních 17 let vzrostla u Čechů odpovědnost za vlastní osud, jsou spořivější než dříve a vracejí se ke koníčkům. Naopak lidem ale ubyl optimismus a pocit štěstí a výrazně se ztenčily i jejich finanční rezervy. Ve srovnání s okolní Evropou nejde o nic zvláštního: Češi jsou sice pesimističtější než lidé na Západě, ale optimističtější než obyvatelé starého kontinentu žijící na Východě.

Co poněkud vybočuje z běžných trendů spojujících Česko se státy Evropské unie, je alarmující vytrácení sebevědomí ze společnosti. Série průzkumů zvaná Lifestyle prozrazuje, že v roce 1995 představovala skupina převážně sebevědomých Čechů celou čtvrtinu tuzemské populace, ale letos už jen osm procent. Z jedenácti na šest procent se za stejné období zmenšila i v mnohém podobná skupina takzvaně troufalých Čechů.

Zato rapidně přibylo bezstarostných, a to ze 4 procent před 17 lety na současných 21 procent. Jde o vážné zjištění, protože právě dostatek, či nedostatek sebevědomí a touha po úspěchu jsou základním hybatelem společnosti.


Jak se Češi a Češky změnili za posledních 20 let? Jak jsme na tom ve srovnání s okolními státy? A co je hybatelem celospolečenských změn?

Ptali jste se Pavla Vaněčka, ředitele kvantitativního výzkumu z firmy TNS Aisa. Na dotazy čtenářů serveru Ekonom.cz odpovídal v pátek 21. září.

Online rozhovor

  Obnovit
Čtenářský dotaz
Dobrý den, jakou metodoou a na jakém vzorku byl tento průzkum proveden? Budete ve sběru dat pokračovat i do budoucna? Děkuji.
Pavel Vaněček
Dobrý den a díky za otázku. Statisticky probíhal výzkum na reprezentativním vzorku české populace ve věku 15+ let vybraného kvótním výběrem (podle pohlaví, věku, regionu,...). Technicky jsme oslovili respondenty z našeho řízeného panelu domácnosti TNS Aisa myMAP. Pokračovat rozhodně chceme, klienti i my sami jsme zvědaví, kam se populace bude dál ubírat.
Čtenářský dotaz
V datech publikovaných v týdeníku Ekonom se prezentují podíly jednotlivých skupin obyvtel v české společnosti - že například sebevědomí mají 8 procent, starostliví 26 procent aj. Jak jste k těmto číslům přišli? Laicky řečeno - respondent odpovídá na otázku: Považujete se za sebevědomého - Ano, ne?
Pavel Vaněček
Dobrý den, naše typologie Troufalí, Sebevědomí, Zodpovědní, Starostliví, Družní a Bezstarostní je výsledkem složitějšího algoritmu založeného na asociacích a krédech. Tedy neptali jsme se přímo – to by nedávalo smysl statisticky, ani sociologicky (vliv stylizace, přání, projekce).
Čtenářský dotaz
Zahrnovali jste do souboru respondentů i cizince trvale žijící na našem území? Pokud ano, v čem se jejich výsledky lišily od jádra české spopulace?
Pavel Vaněček
Dobrý den, cizince žijící u nás jsme vědomě nevylučovali, ani neposilovali. Dotazník byl pouze v českém jazyce a tím, že jsme oslovili naše panelisty, tak ověřujeme jejich rodné číslo, mobilní telefon a korespondenční adresu.
Čtenářský dotaz
Pěkný den do Prahy. Měla bych jednu otázku - ptali jste se také po příčinách sociálních trendů? Tedy pokud uvádíte, že Češi ztrácejí sebevědomí, lze také dovozovat, co to způsobilo a kdy to začalo? Abychom se případně mohli z minulosti poučit a vyvrovat se opakování stejných chyb. Děkuji a zdravím!
Pavel Vaněček
Dobrý den, moc děkuji za Vaši otázku. Obecně platí, že ve výzkumech trhu tohoto druhu (tedy na velkém vzorku respondentů, tzv. kvantitativních) není možná pokládat příliš složité nebo příčinné otázky. To nesouvisí s podceňováním respondenta, ale prostě člověk jednak v danou chvíli často neví a nechce ztrácet čas. My jsme nechali některé panelisty psát krátké eseje ohledně jejich štěstí, budoucnosti a podobně, takže nějaké zajímavé vstupy máme. Příčiny v datech potom hledá tým výzkumníků a je proto dobré mít historické trendy i obrátit se na odborníky pro pomoc. My jsme mluvili se sociology i psychology a s jejich pomocí jsme dělali závěry
Čtenářský dotaz
zarazila mne jedna věc. jednak v článku tvrdíte, že lidé na západě jsou optimističtější než češi, ale pak říkáte, že žádný podobný průzkum jako v čr nikde neprobíhal. kde tedy berete oporu pro svá tvrzení?!
Pavel Vaněček
Dobrý den, srovnání s okolními státy máme na nejvyšší úrovni, tedy co se obecné spokojenosti týče. Výzkum LifeStyle se zaměřuje na pochopení Čechů a detailní socio či marketingové souvislosti máme jen u nás.
Čtenářský dotaz
Dobrý den, předpokládám, že jste si dělali i nějakou geografickou analýzu získaných dat. Lze na základě nich usuzovat na odlišný vývoj například město X vesnice, nebo Praha X menší města, nebo Čechy X Morvaa? Děkuji.
Pavel Vaněček
Dobrý den, díky za otázku. Regionální analýzu je možné udělat, protože máme k dispozici pohledy, které zmiňujete. V hlavě nemám aktuální čísla, tuším ale, že třeba spokojenost je v menších městech vyšší.
Čtenářský dotaz
Narazila jsem při čtení článku na jeden rozpor - tvrdíte, že Češi jsou jednak šetrnější než dříve, ale zároveň ztrratili své finanční rezervy? Přiznám se, že tomu tedy vůbec nerozumím...
Pavel Vaněček
Dobrý den, díky za otázku. Rozpor v tom není - šetrnost ještě neznamená, že máme přebytečné peníze. Prostě Češi více než dříve přemýšlí, za co peníze utratí. Je to tedy jaksi vynucená finanční rozvážnost, která nevede k tvorbě rezerv. Mimochodem, na aktuální průměrný plat 26 tisíc korun měsíčně nedosáhne 61 % populace.
Čtenářský dotaz
do jake skupiny byste se zaradil vy sam - troufaly, sebevedomy, zodpovedny, starostlivy, druzny nebo bezstarostny?
Pavel Vaněček
Dobrý den, osobně se vidím jako zodpovědný, v práci se tvářím sebevědomě, přestože žena by si přála, abych byl více starostlivý ;). Narážím tím na vlastnost této typologie, která (ostatně jako většina psychologických segmentací) pracuje s převažujícími tendencemi a archetypálními extrémy. Bytí čistým archetypem je potom patologie ve světě ojedinělá.
Čtenářský dotaz
Dovolte jeden obecnější dotaz - považujete současný vývoj české společnost za krok správným směrem?
Pavel Vaněček
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz, která je opravdu velmi obecný, ale o to důležitější. Na vývoj společnosti má vliv mnoho faktorů, od historického dědictví a mentality lidí, přes politickou a ekonomickou situaci po globální trendy finanční, geopolitické i environmentální. Bez časového odstupu je hodnocení jakéhokoliv vývoje nesmírně těžké, bez jeho kontextu dokonce nebezpečné. I podle naší studie se nicméně ukazuje, že naše společnost potřebuje povzbuzení a návrat sebevědomí. Teď nemyslím jenom ekonomický růst, ale spíše nalezení vzorů, dodání naděje a každodenní dávku optimismu. Tomu může vně hodně pomoci kultivace politické diskuze či zkvalitnění médií, vnitřně je to ovšem na každém z nás, jak se k tomuto obrazu světa postavíme. A tady jsem optimista. Přibývá občanských aktivit, zvyšuje se tlak na politiky, zajímáme se. Ne všichni, ale trend je rostoucí. Že to plyne z neuspokojivé situace je sice škoda, ale blahobyt obvykle pokrok nepřináší.
Čtenářský dotaz
Pěkný den, Pokud se nepletu, jedním z vyplývajících trendů z vašich průzkumů je sílící touha Čechů po koníčcích a volném čase. Čím si to vysvětlujete? Je to důsledek blahobytu společnosti, která má již zajištěné základní potřeby a věnuje se "nadstavbě", nebo je to naopak únik od těžkostí všedního dne a všudepřítomné mediální krize? Děkuji.
Pavel Vaněček
Dobrý den, osobně věřím spíše v první interpretaci. Přestože je všude slyšet o krizi, tak fakticky žádnou neprocházíme – mám teď na mysli opravdové problémy jako hlad či válku, o co bohužel jinde ve světě není nouze. Lidé pociťují větší osamělost a navrací se tak k tradičním hodnotám, ke kterým patří rodina. „Mít někoho“ se ukazuje jako nejdůležitější pro vlastní spokojenost. Možná je tak současná bezradnost projevem přechodu na další hladinu Maslowovy pyramidy, kdy po zajištění základních potřeb vyvstává touha, a trochu i bezradnost, při naplňování potřeb vyšších jako je láska, uznání, seberealizace. Ale s tím by si spíše věděl rady zkušený psycholog než marketingový výzkum trhu.
Čtenářský dotaz
Ptali jste se taky na politiku, vztah lidí k demokratickýchm institucím, polistopadovém politickém vývoji, volbám apod?
Pavel Vaněček
Dobrý den, na politickou situaci jsme se detailněji neptali (kromě zájmu o tato témata v médiích, kdy třeba právě politika zajímá cca 40 % z nás). V tomto ohledu jsme se drželi více "marketingovosti" výzkumu, byť politická či sociální témata jsou rozhodně také zajímavá.
Čtenářský dotaz
Pěkný den přeji Co je tedy podle vás hotelem celospolecenskych změn? Zajimal by mě čistě vás Ideál. Jestli je mozne predstavit si něco konkrétního. Můj názor je, že ať je to cokoli nelze to prostě charakterizovat jako jedince čí skupinu Ale vytvorit takove opatření která budou zapadat a tím pádem budou zapadat nějak vsichni. Nebo myslite že je to zbytecne plytvani casem a peněz. A vše jde správně samo prirozene. Děkuji
Pavel Vaněček
Dobrý den, díky za otázku. Předně jsem přesvědčen, že zavděčit se všemi není nikdy možné, a to na jakékoliv úrovni. A činit opatření, aby zapadli všichni, vede jenom k nesvobodě uvnitř a uzavření společnosti navenek. Nositelem společenských změn jsou, jak jinak, sami lidé. Každý z nás může něco změnit. Čím širší pole působnosti, tím větší díl zodpovědnosti, ale je to na každém z nás. A lidé konají na základě vnitřního přesvědčení, které je živeno ideály. Vzory či vizemi, kam chtít směřovat. A tady je v naší společnosti myslím největší problém, a to právě nedostatek vzorů. Historicky tuto roli přebíralo náboženství, později politická ideologie, nyní ekonomický systém, mantrou růstu či HDP. Trochu se však zapomnělo na člověka, který svým vzhlížením v kostele, mauzoleu či bance naplňuje dodané ideje. Byla nám dána svoboda, ale nikdo nám neřekl, co s ním máme dělat. A především proč. Svoboda bez ideálů je jako snažit se hrát hokej na rybníce. Žádné mantinely o které se opřít, žádné branky na které táhnout. Může se všechno, ale radost ze hry se často vytrácí. Tedy především u nás dospělých – děti se nějaký zázrakem dokáží radovat i na zasněženém kluzišti. Věřím tak, že změnu představuje mladá generace. Lidé studující v zahraničí, s ideály však tolerantní, s chutí i sebevědomím. A více než utrácet peníze se dnes vyplatí investovat čas, třeba právě do formování ideálů této nastupující generace.
Čtenářský dotaz
Dovolte jednu doplňující otázku na vaši odpověď výše - pochopil jsem to správně, že soubor respondentů tvořil panel, tj. že jste se po letech ptali stejných lidí a pozorovali vývoj u nich? Nedošlo pak ale ke zkreslení díky tomu, že si lidé byli vědomi toho, že jsou součástí dlouhodobého šetření a odpovídali mj. i na základě své předchozí odpovědi?
Pavel Vaněček
Omlouvám se za nejasnost, panelem jsem měl na mysli soubor cca 45 tisíc lidí, které nám občas odpoví na dotazník (průměrně 6x ročně) nebo se zúčastní nějakých aktivit s námi (osobní dotazování, chuťový test a podobně). Důležitou snahou je neudělat z panelistů profesionální odpovídače, ale na druhou stranu mít možnost s nimi počítat pro spolehlivý klientský výzkum a vědět o nich dodatečné informace, na které se potom ve výzkumech nemusíme neustále dokola ptát. Víme tedy, že to jsou skuteční lidé, což není ve výzkumu trhu taková samozřejmost, jak by se mohlo na první pohled zdát. Panel neustále obnovujeme a navyšujeme, letošní vzorek pro projekt LifeStyle je jiný než byl před dvěma lety. Možná je tak vlastně škoda, že to jsou jiní lidé, protože by bylo velmi zajímavé porovnat trendy na úrovni konkrétních lidí a jejich podskupin.
Související